Markéta Roubíčková (portfolio na PojdFotit.cz zde) je bezpochyby talentovanou fotografkou a ilustrátorkou, za kterou mluví především její skvělé práce pro značky jako jsou Bohemia Sekt, Relax či Weleda.
Pomocí svých zrcadlovek, objektivů a šikovných ručiček nejraději vytváří lifestyle produktové fotografie. Podařilo se nám ale zjistit, že už teď se rozhlíží po dalším fotografickém zaměření, které plánuje nabízet. Markéta to umí i moc dobře s aplikací Procreate, kde kreslí nádherné ilustrace. Tyto dvě kreativní dovednosti umí skvěle promíchat (ne však protřepat) a díky tomu jsou projekty, na kterých Markéta pracuje, tolik výjimečné.
Zda-li Markéta absolvovala nějaké specializované studium, aby se dostala na úroveň, na které právě teď je, jestli ji dnes přispívání do fotobank živí a nebo zda-li se bojí, že fotografům AI vezme v budoucnosti práci a nejen to, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Jaký byl tvůj nejtěžší moment v profesní kariéře?
Spíš než za nejtěžší moment považuji za nejtěžší období čas krátce po vysoké škole, kdy jsem se rozhodovala, jestli se kreativnímu oboru budu věnovat i profesně. Při studiu jsem pracovala jako administrativní pracovnice v bance a byla mi tam nabídnuta i hezky placená pozice na full-time. Vidina jistoty, stálého příjmu a moc fajn kolektivu byla lákavá, ale já jsem cítila, že se chci věnovat hlavně kreativnímu oboru. Jenže jsem v něm krom školy neměla v podstatě žádné větší zkušenosti, ale i tak jsem se odvážila jít na volnou nohu „po hlavě“. 🙂 Po čase jsem přibrala i spolupráci s reklamními agenturami (Friendly s.r.o., Pudeto s.r.o), které mě posunuly zase o kus dál.
Na svých stránkách uvádíš svoji foto výbavu – obsahuje hned dva fotoaparáty od Canon a sadu objektivů. Můžeš rozebrat kterou techniku na co používáš?
Můj první foťák byl Canon EOS 1D Mark II, který jsem si koupila z druhé ruky od kamaráda. Nafotila jsem s ním celé portfolio do fotobanky, ale je to šílené těžké dělo. Ten už mám jen z nostalgie. Momentálně fotím na Canon EOS 5D Mark III. Je to doslova foťák s příběhem.
Když jsem sháněla náhradu, tak se na fotobazaru Palladix objevil inzerát, že je na prodej foťák balkónovek, což byl inzerát Tomáše Třeštíka. Neváhala jsem a koupila si ho od něj, jen jsem se skoro omlouvala, že ho nebudu používat na hodnotnější uměleckou fotku, ale „pouze“ na reklamu. Momentálně zvažuji, že od Canonu přejdu na bezzrcadlovku od Sony. Chtěla bych něco lehčího, co zvládne točit také videa.
Co se týče objektivů, tak preferuji pevná skla. Na produktovou používám 50mm a 100mm, na lifestyle a přírodu Sigmu ART 24mm.
Máš moc pěkné portfolio na Behance. Jak ti tato platforma vlastně funguje? Je to “jen” o sběru srdíček nebo jde zde navázat nějaké spolupráce?
Děkuji. Profil na Behance jsem si založila ještě na vysoké škole, když jsem neměla vlastní web. Funguje jako skvělá platforma na prezentaci a zároveň je tam super komunita. Zkoušela jsem ještě DeviantArt, ale platforma Behance mi přišla přátelštější.
Určitě se na Behance spolupráce dají navázat, ale já ho měla čistě jako prezentační portfolio. Krom sbírání srdíček je to fajn i na feedback od kolegů z oboru, případně jako inspirační zdroj. Co se týče grafiky, tak doporučuji ještě platformu Dribbble. Myslím, že zrovna pro začínající tvůrce je podstatné být součástí komunity.
Díky tomu, že jsi nejen fotografka, ale i skvělá illustratorka, můžeš si dovolit práci na dálku. Uvažuješ třeba i tom, nabízet své dovednosti zahraničním klientům? Například přes platformu Fiverr a podobně?
Ze začátku jsem měla WEB a posty na sociálních sítích v angličtině a uvažovala jsem také i o práci pro zahraniční klienty. Ale jelikož větší část své práce věnuji produktovému focení pro lokální značky, tak se pohybuji spíš v tom našem českém rybníčku. Snažím se o spolupráce na osobnější úrovni.
Co bys poradila začínajícím fotografům / grafikům, kteří teprve začali objevovat svět grafických programů. Jaké jsou podle tebe ty klíčové kroky k tomu, aby tě tato profese mohla začít živit?
Pro začínající fotografy a grafiky bych měla několik klíčových rad:
1. Začněte s programy, které jsou běžné používané: Adobe CC, Affinity Designer, Figma.
Na focení je třeba super balíček od Adobe pro fotografy (je v něm Lightroom i Photoshop), na tom už se dá stavět. 2. Sledujte práci zkušených kolegů, abyste získali inspiraci a pochopili trendy v oboru.
3. Udělejte si svůj vlastní rukopis, abyste se odlišili od konkurence. 4. Postupně si budujte vlastní portfolio.
5. Nepřestávejte se učit a zůstaňte trpěliví.
6. Buďte aktivní na sociálních sítích, zapojte se do komunity.
Ptám se tak trochu na to právě proto, že s příchodem umělé inteligence (dále AI) už v dnešní době lze celou řadu práce s fotografií a obecně s obrázky si nechat vyrobit (neřešíme teď jakým způsobem) téměř lusknutím prsty a v řadě případů to člověka stojí pár dolarů. Mají a budou mít (což je to nejdůležitější) začínající lidé v tomto oboru šanci získat nějaké zakázky? Protože tak jak to vnímám já, tak ty jednodušší práce už dnes zvládá AI.
AI je nedílná součást budoucnosti kreativního oboru, a tak se s tím jako kreativec musím naučit pracovat ve svůj prospěch. Samozřejmě se obávám, že někteří klienti bohužel sáhnou spíše po AI generovaném obsahu, protože je pro ně dostupnější. Já se ale domnívám, že je ten lidský rukopis fajn, a doufám že ho i nadále budou klienti využívat. A kdyby bylo nejhůř, tak ty “prompty” jim pak taky někdo musí korigovat. 🙂
Ty sama využíváš AI ke své práci? Pokud ano, můžeš nám popsat jak? A pokud ne, proč ne? 🙂
Já s AI pracuji v rámci Adobe balíčku, kde už AI implementovali do konkrétních programů, což mi umožňuje efektivnější práci při vytváření grafiky a postprodukci fotografií (retuše, generování assetů, redukce šumu u fotek, výřezy, atd.).
Na nějaké assety jsem zkoušela i Mid Journey, nicméně většina obdobných programů na generování obrázků zatím nemá dořešenou právní stránku, tak bych je na komerční zakázky určitě nevyužívala.
Jinak jsem velmi spokojená s Chatem GPT, který využívám na spoustu věcí okolo administrativy, kterou AI ráda deleguji.
Bojíš se, že bys mohla kvůli AI přijít o práci? Že nebude na trhu tolik zakázek, aby tě to mohlo živit?
Zatím se toho neobávám. Myslím si, že mě osobně to spíše nakopne k tomu, abych se ve svém oboru začala posouvat dál. Třeba přešla od statických fotek k videím.
Důležité je se AI nebát a zkusit ji využít ve svůj prospěch, jak jsem již zmínila.
Pověz nám něco o své značce Roubicko.
To už je taky starý projekt. 🙂 Ještě při VŠ jsem si vymyslela vlastní značku, pod kterou jsem vyráběla designové produkty (šperky, potištěné tašky). Ale při studiu jsem neměla takové finanční možnosti, abych přešla na sériovější výrobu. Byla to spíš taková moje srdcovka. Několik let jsem prodávala na Dyzajn Marketech. Bylo to fajn, mohla jsem tam rovnou uplatnit i obory, které jsem studovala. Branding jsem si jako grafička dělala sama, ilustrace na tisk taky a pak jsem si to i nafotila. Vyzkoušela jsem si to, bylo to hezké období, ale nechtěla jsem zůstat jen u toho.
Ve svém BIO píšeš, že fotografický kurz tě přiměl si koupit svůj první fotoaparát. Takže díky kurzu jsi v sobě našla něco, o čem jsi nevěděla že v tobě je? To znamená – vášeň pro focení? Mnozí lidé totiž mluví o tom, že “jo focení, to by mě taky bavilo” ale žádné další kroky už nedělají.
Nebyl to přímo kurz fotografie, ale byl to předmět na vysoké škole zaměřený na uměleckou fotografii s DSLR, který jsem si vybrala v posledním semestru. Vášeň pro focení jsem právě měla už dřív, ale fotila jsem na starý kompakt a na foťák v mobilu. Tak jsem hned po možnosti vyzkoušet si zrcadlovku skočila a už mě to nepustilo. 🙂 Focení se zrcadlovkou je techničtější záležitost, která mě překvapivě bavila. Plus zrcadlovka fotku posune na další level. Nicméně umělecká fotografie byla na hony vzdálená produktové fotografii, kterou dělám dnes. Tento předmět považuji za velký milník, protože mi pomohl vnímat fotografování vážněji a otevřel mi cestu k novým uměleckým a kreativním přístupům.
Úspěšně jsi získala magisterský titul na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v roce 2016. Patříš tedy mezi ty kreativce, kteří mají i odpovídající vzdělání ke své profesi. Troufnu si tvrdit, že naprostá většina grafiků na trhu jsou samouci a řada z nich jsou ne méně úspěšní. Od tvého studia uběhlo již 7 let a možná právě teď už můžeš říct, zda to studium ti něco dalo nebo prostě “praxe je praxe”?
Myslím si, že mi škola dala především disciplínu, organizační schopnosti a cenné dovednosti, které mi pomáhají v každodenním životě. Během studia jsem se naučila plánovat svůj čas efektivně a pracovat na různorodých úkolech současně. Tato schopnost je pro mě nyní klíčová v pracovním prostředí a při řešení náročných projektů.
Bohužel na většině uměleckých škol už studenty ale neučí, jak náročné to bude, až se do profesního světa dostanou. Konkurence je obrovská a je důležité do toho šlapat už na škole. Ideálně si vytvořit portfolio a učit se prezentovat. Což je velká součást naší práce, ale už ne každý je v tom dobrý. Umět se naučit prodat.
Nicméně znám spoustu úspěšných grafiků bez školy. Prostě k tomuhle mému oboru je důležitá vášeň a neustálé budování portfolia.
Ve svém portfoliu máš práci pro značky jako Bohemia Sekt, Relax, Urbanwood a mnoho dalších známých značek. Jaký projekt byl pro tebe nejnáročnější a proč?
Nejnáročnější projekt je po technické a produkční stránce focení pro Bohemia Sekt. Většina fotek je tematicky laděná do drobného detailu. Začíná to výběrem vhodného prostoru a propriet. Následuje ladění aranžmá, a pak technicky dokonalé focení, což je u skla obecně náročné. I když se snažím eliminovat většinu odlesků polarizačními filtry, tak trávím spoustu času i následnou postprodukcí.
Přicházejí za tebou značky s jasnou představou o tom jaký má být výsledek nebo je to celé na tobě?
To záleží, pokud za mnou přijde samotný klient nebo agentura. Agentura má většinou jasnější představu, moodboard a zajišťuje produkci (prostor, rekvizity, modelky, model release).
Samotní klienti to většinou pak nechávají celé na mně. Přijdou s rámcovým zadáním-tématem a pak je na mně, co k tomu vymyslím. Tenhle typ spolupráce mi vyhovuje, protože je veškerá kreativní práce v mojí režii. Nicméně je tam i to riziko, že se klientovi netrefíte do vkusu. Pokud má klient alespoň ten inspirační moodboard fotek, které se mu líbí, tak je to ideál. Všechno je ale o vzájemné komunikaci.
Jak předcházet tomu, aby klient s výsledkem tvé práce nebyl spokojen? Jak z klienta získáváš jeho očekávání? Tohle je kámen úrazu každého projektu – sladit si očekávání.
Tomu se samozřejmě snažím předcházet tím, že si tu představu blíže specifikujeme. Všechno je samozřejmě o komunikaci a pokud se naše představy i tak nesladí, snažím se to s klientem následně řešit, případně zakázku přefotit, což je nepříjemné, ale může se to stát.
Měla jsi nějakou špatnou zkušenost s klientem?
Měla, ale i špatná zkušenost je nějaká zkušenost. Na co ale narážím běžně a stále mě to zaráží (zejména u velkých korporátních značek), je fakt, že musím vysvětlovat, že focení je komplexní práce, která zahrnuje kromě samotného focení, také rekvizity, pronájem ateliéru, modelky, atd. Prostě jako freelancer si tu produkční práci zaštiťuji sama a odráží se to i na ceně.
Při focení lifestyle produktových fotek je zapotřebí celá řada rekvizit, aranžování a odpovídající prostředí. Tohle vše si zařizuješ sama? Můžeme to uvést třeba na dvou příkladech jak to probíhá?
Zrovna Bohemia Sekt je trochu tricky na logistiku. Jsem domluvená, že mi kurýr zaveze lahve do ateliéru, ale já je pak většinou stejně tahám po dalších lokalitách. Snažím se kvůli autentičnosti fotit v bytovém prostředí a nebo si pronajmout interiérový ateliér. Aranžmá je nedílnou součástí lifestyle produktové fotografie, tak k němu takto i přistupuji. Vyrábím si květinové aranžmá, vybírám prostory a pořizuji rekvizity. To je další kreativní část, která mě nesmírně baví. Je to pak složitější na skladovací prostor, a tak se teď snažím rekvizity nejen kupovat, ale i půjčovat.
V neposlední řadě využívám i možnost pronajmout si přímo vybavený ateliér. Mám vyzkoušený krásný světlý ateliér Lightstudio a pak vintage atelier Phototeller. Třeba na tematické vánoční focení pro Bohemia Sekt a Weledu jsem se rozhodla si je letos na vánoční kampaň pronajmout a trochu si tu práci ulehčit. Vždycky je to o budgetu, který daný klient má. Vánoční setup na míru se dá samozřejmě udělat, ale odráží se to na výsledné ceně.
U drobnějších produktovek jako je kosmetika je to trochu jednodušší, tam ale zase řeším třeba práci s modelkami.
V rozhovoru s fotografem Jiřím Lízlerem jsem řešili jak a zda předchází situacím, kdy během focení technika selže – třeba karta přestane být čitelná. Jak k tomuhle přistupuješ ty?
U zakázek, kdy jsem mimo ateliér, si beru záložní tělo, kdyby náhodou docvakala závěrka. Očekávám to už nějaký ten pátek a zatím se drží. Uff 🙂 Jinak mám u foťáku dva sloty na karty, tak tam se to zálohuje souběžně + mám záložní karty, ale ty jsou věčně plné (asi to většina z nás zná). 🙂
Pro značku Weleda jsi jako Content creator – v čem tato práce vlastně spočívá a jak taková spolupráce probíhá?
Na content creatora pro Weledu mě oslovila agentura Pudeto, se kterou spolupracuji již několik let. Od klienta dostaneme zadání postů, které pak vypracuji a agentura je nasazuje, promuje a textuje. Plus jde část obsahu přímo od značky a další od influencerů, je to komplexnější spolupráce. Kromě fotografií pro ně dělám i animace a grafiku.
Jak naceňuješ projekty? Bereš si od klientů zálohy?
Každý projekt je specifický, a tak většinou rozeberu představu klienta a udělám mu předběžnou kalkulaci. Zálohy jsem si začala brát u větších zakázek. Většinou za ně pořizuji třeba rekvizity. U stálých klientů samozřejmě zálohy nevyžaduji.
Kde hledáš nové zakázky? Používáš třeba i placenou reklamu – Google, Sklik a podobné? Jakými způsoby dáváš o sobě lidem vědět?
Snažím se aktivně spravovat sociální sítě, na kterých se prezentuji. Zatím jsem si neplatila placenou reklamu, ale mám ji v plánu. Do toho prezentuji svoji práci na několika platformách: vaše Pojďfotit.cz, Navolnenoze.cz, Fotoprofíci.cz a další. Na hledání zakázek se mi osvědčily i konkrétní FB skupiny, ve kterých práci poptávají sami klienti.
Co tě vlastně přimělo k tomu si založit Shutterstock – jaké máš s prodejem zkušenosti? 10-20 centů za stažení, nebo jsi už dál? Mnohé lidi právě tyto nízké odměny odrazují vůbec začít, navíc je s focením spojeno značné množství nákladů, že?
Se Shutterstockem jsem začala, když jsem se rozhodla focení věnovat i na profesionální úrovni. V podstatě jsem měla spoustu nápadů na fotky a nechtěla jsem, aby skončily v šuplíku. Zaměřila jsem se na prostředí kosmetiky, zero waste a jídla.
Za tu dobu se u Shutterstocku změnila cenová politika, takže jsem každý rok zase na nejnižší odměně a stoupám na další level podle počtu stažení. Nicméně už tam nejsem aktivní, tak nemohu očekávat, že se budou fotky prodávat. A v současnosti se do fotobank začíná generovat i AI obsah, tak si myslím, že tam prodeje začnou obecně tvůrcům spíše stagnovat. Tady se o budoucnost tvůrců stock-fotek obávám.
Zvažuješ i další fotobanky? Z vlastní zkušenosti ti mohu doporučit fotobanku od Adobe, kde jsou odměny za prodej mnohem lepší než na Shutterstock.
Jelikož Shutterstock nemá výhradní licenci, tak se stejné fotografie dají nahrávat na více fotobank. Dříve mě lákalo jich rozjet víc, ale teď už aktivně nepřispívám, tak to nezvažuji.
Protože podnikání není jen o tom vystavovat faktury a je tu i ta stinná stránka věci o kterých začínající podnikatelé nemají povědomí, bude prima jim to trochu s tebou nastínit. To je Cash flow. Jedno období vyfakturuješ sta tisíce a další období sotva pár tisíc – je to i tvůj případ a pokud ano, jak s Cash flow pracuješ?
Důležité je nečekat stabilní příjmy a připravit se na to. Udělat si dostatečnou finanční rezervu, naplánovat si chytře investice do techniky. Hlavně se z toho ale nehroutit. Čas, kdy je zakázek méně, se dá věnovat třeba aktualizaci webu, update ceníků, vzdělávání se v oboru, atd.
Čím dražší technika tím lepší výsledky nebo je to jinak?
Určitě doporučuji každému, kdo to myslí s fotkou vážně, aby si pořídil zrcadlovku (dneska už spíš bezzrcadlovku) klidně nižší třídy, přepnul automat na manuál a zkoušel. Řekla bych, že důležitější než dražší technika, je mít pro fotku cit a píli.
Jaké projekty bys nikdy nefotila a proč?
Glamour a aktům se věnovat nejspíš nebudu, neláká mě to.
A naopak, je fotografická disciplína, se kterou bys chtěla začít?
Zvažuji, že bych krom produktů rozšířila své portfolio i o rodinné, párové a newborn focení. Ono tohle zrovna přichází i s prostředím, ve kterém se pohybují a které mě ovlivňuje.
Máš někoho, u koho se inspiruješ? Je pro tebe někdo motivací?
Sleduji spoustu fotografů a fotografek na Instagramu. U produktových fotek jsou mi inspirací určitě kluci z MockUp Space studia a Zerolimits. Ti do toho pěkně šlapou, dělají kurzy a snaží se lidi do produktové fotografie nadchnout. U focení přírody je pro mne inspirací Petr Jan Juračka.
Když zrovna nepracuješ, čemu se věnuješ?
Když zrovna nepracuji, tak trávím čas s rodinou a přítelem – cestování a toulání se po přírodě. Snažím se vybalancovat už tak rušnou kreativní mysl. 🙂 Nicméně i na dovolené tahám foťák, takže si od toho tak úplně neodpočinu.
Je něco, co bys chtěla vzkázat na závěr?
Na závěr bych chtěla poděkovat všem, co to dočetli až do konce. 🙂 Vám za možnost rozhovoru a rodině za podporu a trpělivost. Přeji pěkné světlo na focení. Markét