Pavel Zábranský se focení věnuje přes 10 let a za tu dobu má na kontě nespočet nápaditých a technicky skvělých fotografií. Za ty roky se ale nikdy nevzdal své druhé práce a focení, ač na profi úrovni, pro něj zůstává stále víc koníčkem. Jaké to je fotit glamour fotky s polonahými modelkami a jak to skloubit s partnerským životem? I o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.
Kromě glamour fotek najdete v Pavlově portfoliu taky například skvělé portrétní fotografie a business fotky. A jestli se vám jeho styl líbí, Pavel pořádá také individuální kurzy, na kterých vás zasvětí do své práce. Jeho profil najdete samozřejmě i tady u nás na pojdfotit.cz
Ale teď už se pojďte začíst 🙂
Pavle, pustila jsem si s tebou rozhovor v podcastu Fotka jako řemeslo a než se dostaneme k focení, musím se zeptat: vždycky jsi ke všem tak upřímný? Nevím, jestli bych po tvých slovech měla odvahu ještě někdy tvrdit, že jsem modelka 🙂 (I když opravdu nejsem)
Vybavuje se mi jedna scéna ze seriálu Comeback. Iva se ptá Saši: „A proč chceš být vůbec modelkou?“ A Saša odpoví: „Modelky má každý rád a všichni si jich všímají. Chodí s fotbalistama.“ V podcastu Fotka jako řemeslo jsem mluvil všeobecně. Neukázal jsem na nikoho prstem a nikoho jsem nejmenoval. Každý může být objektem na fotografii, ale jen někdo může být modelkou/modelem. Není to jen o tom dobře vypadat. Drahý a kvalitní foťák taky nedělá fotografa. Možná jsem byl tenkrát až moc upřímný, ale některé dámy mají hrozné manýry a jsou hodně namyšlený, a to mě na tom štve nejvíc. Ale při focení face to face jsem jako beránek a všichni jsou úžasný.
Oceňuje tvou upřímnost i tvá žena?
Hned když jsme se poznali, tak jsme si stanovili pár pravidel. A upřímnost byla jedním z nich. Lepší v klidu a v pohodě upozornit na problém a probrat to než to držet pod pokličkou. Pak to v sobě člověk dusí, a to není dobře. Asi to nikdy nebylo 100 %, ale za těch 12 let co jsme spolu jsme se ani jednou nepohádali. Nebo se to ještě zatím pod tu pokličku všechno vešlo 🙂
Tvoje žena Pavle, jak jsem pochopila, je pro tebe velkou oporou. Hlavně v tom, že ti dává pro focení svobodu. Nastala ale už někdy i situace, kdy došlo na žárlivost? Co bys poradil ostatním fotografům, kteří fotí podobné fotografie jako ty a mají žárlivé partnery?
Když jsem začal fotit, tak jsem ženě řekl: „Chtěl bych fotit i akty a tak. Jestli ti to bude vadit, tak mi to řekni teď anebo mlč navždy.“ Řekla, že jí to vadit nebude. Ze začátku jezdila se mnou jako vizážistka. Koupil jsem jí kufr plný líčidel a zaplatil kurz líčení. Ale né vždy se mnou mohla jet. Jednou nebo dvakrát jsem cítil, že si není jistá v kramflecích. Ráno jsem odjel, večer se vrátil a foťák plný fotek polonahé modelky. “Proč jsi tam byl tak dlouho?” Šikovná modelka, hezká lokace. Cesta tam a zpátky. Však víš. Za měsíc jsem s tou samou modelkou fotil znovu a jelikož měla žena volno, tak mohla jet se mnou. Sama poznala, že je ta modelka naprosto v pohodě a uznala, že měla zbytečný strach. Vždy je to o důvěře. Univerzální rada neexistuje a občas si člověk musí vybrat co je pro něj důležitější. Mít doma klid nebo fotky?
Promiň, to mi fakt nedá-co je tedy důležitější pro tebe? Mít hezké fotky nebo mít doma klid? 🙂
To byla rada pro ostatní. Já jsem klikař a tuhle otázku řešit nemusím. Mám doma klid i s fotkama a modelkama. Kdyby moje žena tenkrát řekla že jí to bude vadit, tak bych se na to asi vykašlal a nikdy bych se focení nevěnoval.
A teď už k focení. Hodně tě lidé mají spojeného s glamour fotkami. Je pro tebe nějaká hranice toho, kde končí glamour a začínají klasické erotické fotky?
Hranice je v tomto případě velice tenká a někdo už i moje fotky označuje za erotické. Není to o tom, co je a není vidět, ale o vkusu. Pokud jde o glamour, tak nikdy nefotím intimní partie. Tam je asi moje hranice.
Jakou zakázku už bys tedy odmítl a proč? A odmítl bys vůbec zakázku na erotické fotografování?
Proti hezkým, něžným, kvalitním, erotickým fotkám nic nemám. A už jsem je i fotil. Ale moje logo tam nenajdete a EXIF jsem taky vymazal. A pak je zde hranice mezi erotikou a pornem. Do toho bych asi nešel.
Proč vlastně nefotíš také muže? Je to proto, že tě na focení nepoptávají, anebo je ty odmítáš?
Když se muž podívá na moje portfolio, tak ho asi ani nenapadne mě oslovit. Fotím i muže. Jde většinou o business portréty.
A na focení business portrétů tě oslovují? Z portfolia, pravda, to vypadá na naprosto drtivou převahu žen. Ale třeba po přečtení rozhovoru se to o pár mužů zase rozšíří, kdo ví.
Většinou jde o focení pro nějakou firmu a né vždy asi rozhodují o fotografovi muži. Jde o smíšené skupiny. Každopádně musím varovat, že fotím jen mužské portréty. glamour fotím jen ženy. Ženy jsou krásné sexy a já je nasvítím a napózuji tak, aby se mi to líbilo. Chlapovi nikdy takovou fotku neudělám, protože na chlapech nic hezkýho nevidím 🙂
Pro tebe jsou TOP portrétní fotografie, je o ně v dnešní době pořád zájem? Myslím ve světě, kde si každý cvakne “selfíčko” a nějak ho pak poupraví. A to Pavle nemyslím opravdu vůbec špatně. Jde mi o to, jestli lidé ještě vnímají rozdíl mezi profi fotkou a fotkou z telefonu a zda dokážou profi portrét ocenit.
Současná spotřební společnost málokdy ocení kvalitní fotografii. Myslím, že spousta lidí dává přednost kvantitě před kvalitou. A to skoro ve všem. Fotky už se většinou netisknou a spousta fotek vzniká jen pro sociální sítě. Pár liků a komentářů a za pár dní je pryč. Jen historie v prohlížeči. Na to opravdu stačí to “selfíčko” z výtahu anebo ze záchoda 🙂 Dnes a denně se musím na Instagramu a Facebooku prohrabávat odpadem. Ale asi každý chce mít aspoň jednu profi fotku na památku. Jen né každý chce investovat do kvalitního fotografa.
Taky ti přijde, že mít alespoň jednu nebo dvě pěkné, opravdu kvalitní fotky by tak nějak měl mít každý? A je jedno jestli glamour nebo portrét, prostě nějaké, které člověk bude chtít ukazovat, a ne schovávat v šuplíku. 🙂
S tím naprosto souhlasím. Jsou určité lidské momenty, které by měly být zaznamenány. A hlavně uchovány i v tištěné formě. Můj děda má stále schované rodinné album z předválečné doby. Dřevěné desky, ruční práce, a hlavně nádherné fotky celé své rodiny. Jednou za čas se prostě rodina hezky oblékla a vyrazili k fotografovi. Možná za to tenkrát dali měsíční plat, ale ty fotky jsou úžasný. Krásně nasvícený, ostrý, skvěle exponovaný, prostě kvalita. Tenkrát asi nemohl dělat fotografa každý 🙂
V rozhovoru v pořadu Fotka jako řemeslo jsi řekl, že tě baví produktové fotografie. Konec konců na svých stránkách máš celou sekci produktovek. Můžeš to nějak přiblížit? Proč je zábava fotit věci, které se nehýbou a nemluví?
Někdo chodí na ryby a někdo si po večerech fotí produkty. Nefotím je často, ale beru to jako formu relaxace. Káva nebo drink. Hudba dle nálady. Objekt krásně drží pózu a já mám čas vyhrát si se světlem atd. Zároveň je to pro mě takové opakování technických věcí a mám čas na kreativní způsoby svícení. A nikdo mi do toho nekecá.
Jo, to zní dobře. Klid a nikdo ti do toho nekecá 🙂 Jsou tyhle fotky spíš pro tebe anebo je o ně i zájem a dají se dobře prodat?
Produktové fotky moc na kšeft nedělám. Většinou je to pro známé nebo jen pro mě. Když už něco takového fotím, tak jen jeden nebo dva produkty, které se snažím vyfotit co nejlépe. To zabere celkem dost času a asi by mi to málo kdo zaplatil. Rozhodně nechci fotit hromady produktů pro nějaký e-shop nebo tak něco. Nastavit světla a pak sekat jednu fotku za druhou. To je jak ve fabrice 🙂
Zjistila jsem, že kromě focení máš ještě jinou práci, myslíš, že někdy přijde doba, kdy uděláš TEN krok a budeš fotit na full time? I když za těch cca 10 let co fotíš, k tomu zatím evidentně nedošlo 🙂
Často jsem o tom přemýšlel a jsem rád, že jsem to neudělal. V současné době bych bez stálého příjmu nemohl existovat.
Baví tě tvoje “normální” práce? Co vlastně děláš?
Jako kluk jsem vždycky chtěl nějakou akční práci, tak jsem se hned po maturitě stal vojákem z povolání. Práce mě bavila hodně dlouho. Byl jsem u průzkumu, výsadkář, nějaká ta zahraniční operace a spousta zážitků. Nedávno jsem ale změnil místo a teď dělám na směny u vzdušných sil. Už nejsem nejmladší. Před rokem a půl jsem ale proti své vůli nastoupil do dalšího zaměstnání. Moje žena pracovala jako zdravotní sestra a dobrovolně nedobrovolně byla v první vlně očkovaných. 10 dní po první dávce měla mozkovou příhodu. Diagnóza. Poškození mozkových žil. Nyní potřebuje 24/7 péči a já nemám srdce nechat ji zavřenou v nějakém ústavu. Nyní jsem já její oporou a ve svém volném čase dělám ošetřovatele, hospodyni, zdravotní sestru atd. Teď na focení už moc času nezbývá a celkově se to trochu zkomplikovalo.
To mě opravdu mrzí. Musí to být hodně těžká situace a je obdivuhodné, že ctíš zásady a staráš se o svou ženu. Jak zvládáš tuhle multi roli? Jde to nějak skloubit s focením a povinnostmi? Je určitě spoustu lidí, co by to prostě vzdali anebo se dřív zhroutili. Napadá mě, jestli v tom třeba nějak pomáhá řád, který si neseš z armády?
S focením to skloubit jde, ale jsem většinou omezen jen na ateliér a blízké okolí. Tak abych mohl kdykoliv přiklusat, kdyby žena něco potřebovala a abych jí mohl zkontrolovat. Samozřejmě na to nejsem úplně sám. Moje máma je zdravotní sestra a služby si plánuje tak, aby byla doma když mám službu já. Když mám nějaké zajímavé focení, tak mi rodina pomůže s hlídáním. Ale nejde to vždy a jen na omezenou dobu.
Každý morálně vyspělý člověk, by se měl postarat o své nejbližší. Ať jde o ženu, děti nebo rodiče. Pokud je to samozřejmě v jeho silách. Já jsem se rozhodl, že to zvládnu. Měl jsem celkem sparťanskou výchovu a již od malička jsem se uměl postarat sám o sebe, takže práce hospodyňky mi zas tolik nevadí. Díky armádě jsem možná psychicky odolnější a díky kurzům první pomoci zvládám i toho ošetřovatele a zdravotní sestru.
Považuješ se za trpělivého fotografa? Anebo jsi ten typ, co se neudrží a štěká na modelku příkazy?
Vždycky jsem byl kliďas. Když po někom něco chci, tak musím vědět, jestli je to proveditelný. Takže jsem se naučil i pózování. Než abych složitě vysvětloval co chci, tak to jednoduše ukážu. Některé modelky se u toho můžou potrhat smíchy, ale funguje to.
A s tím se pojí další otázka. Určitě se shodneme, že zákazník, který se vrací, je cílem každého podnikatele. Jak je to u tebe? Vracejí se k tobě modelky na focení? A jestli ano, máš nějaký “recept” na věrnou, spokojenou modelku? 🙂
Některé modelky se ke mně vracejí a podle mého instagramu je asi jasně poznat, které to jsou. Recept asi neexistuje. Spíš je to o tom, jak si vzájemně sedneme. Vždy se snažím chovat slušně, odevzdat hezké fotky a odevzdat je co nejdříve.
Jak moc se musí fotograf učit technickou stránku věci a jak moc potřebuje talent?
Talent a vkus je určitě důležitější. Kdyby to bylo jen o technice, tak může být fotografem téměř každý. A pokud chce být úspěšný fotograf, tak musí mít zvládnutý marketing, mít známosti a trochu toho štěstí.
Co se vybavení týká jdeš s dobou a potrpíš si na novinky? Nebo jsi spíš konzervativní a odzkoušené objektivy atd. budeš používat, dokud to bude alespoň trochu fungovat?
Jsem konzerva úplně ve všem. Věci, které fungují neměním. Kdybych kupoval každou novinku, tak nevydělávám na nic jiného. Nedávno jsem sice přešel na bezzrcadlovku, ale objektivy mám stále ty staré.
Vím, že jsi jednou řekl, že nejsi ten typ co by se do věcí pouštěl po hlavě. Že než s něčím začneš, všechno si nejdřív prostuduješ. Takže, když jsi začal fotit, měl jsi už přesně vybraný i software na úpravu fotek? Uměl jsi s ním nebo sis pak zaplatil kurz? A vybral sis na první dobrou software, se kterým jsi spokojený dodnes?
Když jsem začínal, tak byl Photoshop asi jediná volba. Kurz jsem si žádný nezaplatil. Nahrál jsem fotku, otevřel knížku a postupoval přesně podle návodu. Později jsem začal koukat na tutoriály na You Tube. Sice už je dneska více možností, ale jako správná konzerva jsem věrný Photoshopu. Funguje.
Takže bys Photoshop doporučil i lidem, kteří třeba s focením začínají?
Já jsem se naučil s Photoshopem a jsem na něj zvyklý. Stojí mě to přes 300 měsíčně, ale funguje. A co funguje to neměním. Kdybych začínal dnes, tak bych si z finančních důvodů vybral asi Affinity photo. Je to podobný software, ale jde o jednorázovou platbu.
Tím, že nefotíš na full time, je pro tebe focení pořád ještě zábava, nebo už taky někdy opruz? Mám na mysli, jestli se ti někdy fakt nechce, ale víš, že jsi to slíbil a musíš se třeba vnitřně přemlouvat. A zrušil jsi někdy focení a vymluvil se na něco, protože se ti prostě tak moc nechtělo?
Občas je složitější někoho vyfotit tak aby se mi to líbilo. Nezvládá pózu, špatně se tváří apod. Pak to focení není úplně ono, ale to člověk předem neví. Pokud mám domluvený termín, tak už to neruším. Vyrost jsem v době bez mobilů. Když jsem přišel někam pozdě, tak už jsem měl prostě smůlu. A v armádě žijeme podle rozvrhu zaměstnání a plánů na období 🙂 Chodit včas a dodržovat termíny je pro mě samozřejmost. Nepamatuji si, že bych někdy zrušil focení. Maximálně kvůli počasí, ale to bylo po vzájemné dohodě.
Ptám se, protože v téhle branži je všeobecně známo, jaký je problém s dodržením domluv i termínů. Oboustranně létají stížnosti jak na modelky, které se nedostavily na focení, tak na fotografy, kteří včas neposlali výsledné fotky, však to znáš. Máš nějaký způsob, jak se motivovat ke spolehlivosti a dodržování termínů?
Pokud chci, aby na mě koukali jako na profesionála, tak se tak musím i chovat. A mnohokrát se mi to vyplatilo. Musím se přiznat, že teď nejsem tak rychlý v dodání výsledných fotografií, ale to je dáno nedostatkem času.
Pavle, máš nějaký fotografický sen? Nějakou fotku, kterou bys chtěl jednou udělat? Například Filip Matušinský, kterého jsme tu měli také na rozhovor, se zaměřuje na focení známých tváří. Lákalo by tě fotit celebrity a osobnosti české nebo i zahraniční scény?
Pro mě jsou celebrity jen lidi, o kterých se hodně mluví. Jejich focení je dobrá reklama, ale že by to byl nějaký zážitek to se říct nedá. Je to spíš stres. Když vás pomluví, tak to bude vědět hodně lidí 🙂 Já bych se radši viděl jako fotograf kalendáře nebo katalogu plavek někde u moře.
Pavle, co tě v nejbližší době čeká za zajímavou práci? Je něco na co se teď fakt těšíš?
V současné době toho moc neplánuju. Co se týče focení, tak bych spíš mluvil o improvizaci. Když mě někdo požádá o focení, tak ho samozřejmě neodmítnu, ale nechci plánovat nic velkého. Nerad bych pak něco rušil. Doufám, že se časem zdravotní stav mé ženy zlepší a pak se na focení zase vrhnu.
Takže kdyby v budoucnu přišla možnost fotit kalendář, bral bys to jako splnění jakéhosi fotografického snu?
Kalendář nebo katalog fotek ve stylu Sports Illustrated Swimsuit. Nějaké pěkné místo u moře, několik modelek, vizážistka, stylistka, asistent a někdo kdo by se staral o provozní věci a peníze. To by pro mě bylo jako dovolená.
Chodí kovářova kobyla bosa? Myslím tím, máš pěkné, vymazlené rodinné fotky? Nebo jen sem tam něco na telefonu a nic v rámečku na krbové římse?
V mém případě nemá kovářova kobyla ani nohy. Modelky mají ode mě víc fotek než moje žena. A teď mě to celkem mrzí. V naší rodině je největší fotograf moje máma. Ta stále tiskne fotky a dělá fotoknihy.
Třeba máš foto nadání právě po ní 🙂 No a máš v plánu rodinné album nějak napravit, aby kovářova kobyla měla alespoň nohy? Samozřejmě až na to bude více času a vhodná chvíle.
Rozhodně to není tak, že bych nefotil rodinu vůbec. Rodiná fotka při každé oslavě je téměř pravidlem. Jen nemáme potřebu mít hromadu fotek a chrlit je na sociální sítě. Mám rád své soukromí a nezajímá mě soukromí ostatních. Nám stačí jen těch pár hezkých fotek, co máme doma na zdi a na momentky máme mobil.
Ty jsi vlastně pořádal také kurzy focení, co vím. Bavilo tě učit a pomáhat rozvíjet ostatní fotografy?
Bál jsem se toho, ale nakonec to bylo fajn a bavilo mě to. Sice nebyl tak velký zájem, ale plánoval jsem další. Naštěstí nemusím platit nájem za ateliér, takže jsem nikdy nebyl v mínusu.
Vypadá to ale, že jsi s pořádáním kurzů zřejmě skončil, proč k tomu došlo?
Měl jsem dobré ohlasy od absolventů kurzu a chtěl jsem v tom pokračovat. Chtěl jsem dokonce zkusit kurz pózování pro začínající modelky, ale bohužel už mi na nějaké organizování nezbývá čas. Potřeboval bych nějakého managera 🙂 Individuální kurzy stále ale dělám a občas učím v jednom vzdělávacím institutu.
Aha, to je paráda, že se kurzům stále věnuješ. Jak u tebe Pavle individuální kurz zhruba probíhá? Aby měl potenciální zájemce představu, co může od Pavla Zábranského čekat 🙂
Individuální kurz je podle požadavků zákazníka. Nemám na to scénář. Takže kurz probíhá volnou formou. Jen musím předem vědět na co se zaměříme. Svícení, pózování, komunikace s modelkou, kompozice, technické věci nebo retušování. Podle toho vymyslím místo, zajistím potřebné technické vybavení a když je potřeba, tak modelku. Těch mám v záloze několik, takže dávám i vybrat jakou. Občas se mi stalo, že si zákazník přivezl modelku vlastní. Pak se sejdeme a společně tvoříme. Ukážu, jak to dělám já, odpovídám na případné dotazy a pak dohlížím na to, jak pracuje on a radím. Takže vlastně takové společné focení. A podle požadavků se odvíjí i cena. Kurz v luxusním hotelovém pokoji s nějakou profi modelkou bude určitě dražší než kurz u mě v ateliéru s TFP modelkou.
Jak se podle tebe pozná dobrý kurz? Nabídka je totiž dneska poměrně široká a pokud jsem začátečník, nevím, jak se orientovat. Kurzy může pořádat prakticky každý. Myslíš, že platí rovnice “vysoká cena=vysoká kvalita” ?
Tahle rovnice neplatí nikdy. To že je na něco reklama v televizi neznamená, že je to kvalitní výrobek. Vyšší cena neznamená lepší produkt. Já sám jsem ze začátku taky absolvoval pár kurzů a nikdy jsem nebyl 100 % spokojen. Musím ale přiznat, že jsem si z každého kurzu odnesl aspoň nějakou zajímavou informaci. Otázkou je, jestli se to finančně vyplatilo. Hlavní je přihlásit se do kurzu odpovídající zkušenostem. Vždycky jsem se hlásil do začátečníků a pak jsem se tam nudil. Nejlepší pro mě bylo zaplatit si individuální kurz. Je to dražší, ale dozvěděl jsem se to, co jsem potřeboval. Jen já, fotograf a modelka. A to jsem si ještě mohl vybrat asi z 10 modelek. Pak už jsem na žádný kurz nešel.
Je něco, co bys chtěl vzkázat na závěr?
Asi by se hodilo nějaké moudro 🙂 Spíš bych se chtěl omluvit, že poslední dobou moc nefotím a celkově nejsem moc aktivní. Je to pro mě těžká doba.
Držím palce, aby všechno dobře dopadlo a žena se uzdravila. A ty ses mohl opět více vrátit k focení 🙂 Děkuji za rozhovor!
