“Kdysi v roce 2013 mě kousl jedovatý pavouk a já získal superschopnost skrze hledáček vidět a zachytit lidskou radost, lásku, touhu a jiné emoce”, takto se na svém webu představuje svatební, portrétní a lifestylový fotograf Lukáš ‘Kenji’ Vrábel, 33 let starý rodák z Jihlavy.
Lukáš má za sebou 7 let zkušeností s focením a za tu dobu toho stihl opravdu hodně. Lukáš je ambasadorem značek Sigma, Zoner a Studio Ninja. Jako lektor vede workshopy pro Megapixel.cz, FotoŠkoda.cz a AFK Bratislava.
Lukáš má také velmi pestré portfolio značek, pro které pracoval. Mezi těmito značkami jsou například Zonky, Komerční banka, Česká spořitelna, VašeČočky, Dukla Jihlava a spousty dalších.
S Lukášem jsme i my PojdFotit.cz návázali v letošním roce spolupráci, abychom podpořili jeho show na YouTube s názvem Kenji’s Shotbook. Show Kenji’s ShotBook můžete sledovat vždy živě na PojdFotit.cz na profilu Lukáše nebo na YouTube. Show je určena pro všechny milovníky fotografie. Lukáš Vrábel si do své show zve fotografy, se kterými si popovídá o jejich práci a následně potom všem předvedou jak oni pracuji s fotkami v Lightroomu či Photoshopu.
Profil Lukáše ‘Kenji’ Vrábela na PojdFotit.cz si můžete prohlédnout zde.
Luky, co to kousnutí od pavouka, dobrý?
Tak to jsi jeden z mála, kdo doopravdy četl moje BIO na webu! Už je to dobrý, díky za optání. Jen to občas svědí 😀
Nebudu se tě ptát na to, co děláš a kdo jsi. To, že jsi úspěšný svatební, portrétní a lifestylový fotograf se 7. letou praxí je zřejmé z tvých soc. sítí, Tvého webu a rovněž už i z několika rozhovorů, které jsi již poskytl. První věc, která mě bude dnes zajímat je kolik vyfotíš v průměru měsíčně svateb?
Když to zprůměruju, takto vychází na 2,9 svateb za měsíc. Samozřejmě jsou (hlavně zimní) měsíce, kdy nejsou svatby vůbec a nebo maximálně jedna. V tý hlavní sezóně – tedy zhruba od června do září je to svatba každý víkend (někdy i dvě). Ročně stíhám cca 35 svateb.
Ptám se na to, protože vždycky, když se podívám na tvá Insta Stories, vyskočí na mě fotka či video ze svatby. Svatbu vnímám jako jednu z nejnáročnějších a zároveň nejzodpovědnějších fotografických disciplín. Proč zrovna specializace na svatby, kromě toho, že je to celkem dobře finančně ohodnoceno?
Na fotce mě baví, když můžu zachytit nějakej neopakovatelný moment. No a svatba je takových momentů plná, takže se cítím asi jako děcko v hračkářství s vypůjčenou tatínkovou kreditkou. Prostě se jen pozorně rozhlížíš a čekáš, kdy ti ten správnej moment padne před objektiv. No a navíc se seznámíš se spoustou zajímavých lidí, dobře se pobavíš, najíš, napiješ.
To, že se na každou svatbu nějakým způsobem připravuješ bude asi všem jasné a už jsi tohle vše již popisoval. Když půjdeme ale hlouběji, zajímalo by mě, co se v tobě během svatby odehrává? Je to nervozita, adrenalin, strach, radost…? Chci znát ty emoce, které máš v sobě uvnitř, které nedáváš navenek znát.
Hele asi to tak nevypadá, ale já jsem hroznej cíťa a celou svatbu tak nějak empatizuju s novomanželama. Takže bych si troufal i říct, že částečně prožívám to stejný, co aktuálně prožívají oni. Když jsou u příprav nervózní, tak je uklidňuju, ale tak nějak tu nervozitu cítím taky. Když se dobře baví a smějou, přistihnu se, že se žulím taky. No a když u obřadu uroní slzu, tak já mám naštěstí většinou sluneční brýle! Ale musím přiznat, že občas zažívám vážně emotivní obřady a kecal bych, kdybych tvrdil, že se mě to nijak nedotýká.
Ptám se na to, protože kdybych já měl jít fotit svatbu, za kterou si účtuji třeba 15-25 tisíc korun cítil bych neuvěřitelnou zodpovědnost a nejvíce bych se bál toho, že mě zklame technika nebo o fotky přijdu. Stal se ti nějaký fuck-up u focení?
No zodpovědnost samozřejmě cítím taky. Ale cítím jí nejvíc před tou svatbou, než přímo na ní. V průběhu dne jsem tam pro ty lidi a oni tyhle negativní emoce na svatbě nechtějí, takže je nechávám doma. Já jsem naštěstí na tyhle věci dost paranoidní, takže mám snad všechno pojištěný – a teď nemyslím u pojišťovny, ale snažím se být připravený na tyhle strašidelný situace. Mám rezervní foťák, mám disk na on the go zálohování, takže pokud nespadnu do jezera s celou výbavou, měl bych být v klidu. Letos mě na Moravě posral pták, takže od tý doby vozím i náhradní košili.
A co jídlo na svatbách, ujde? 🙂
Jídlo je boží! Já se jako rád najím, ale nejsem úplný přežírač… většinou. Je teda fakt, že často dávám stories od sladkého baru a letos se mi několikrát stalo, že po příjezdu mě novomanželé ujišťovali že “Kenji, sladký bar máme a je fakt skvělý!” Ale pravda je, že si kolikrát ani nějakou dobrotu nestihnu dát. Jinak nechci dělat úplně reklamu, ale top jídlo, jaký jsem kdy ochutnal, tak měli v resortu Cattaleya v Čeladné. Dělají tam i degustační menu, takže jestli jste na gastroporno, doporučuju si tam udělat výlet.
Prozraď nám své marketingové záměry a vysvětli nám, proč provozuješ kromě svého webu i svatber.cz? Proč prezentuješ služby focení svateb dvakrát?
Úzce spolupracuji s klukama z SB Films, kteří natáčejí svatební videa. Odjezdili jsme společně vážně dost svateb a lidi nás třeba tady na Jihlavsku znají a poptávají dohromady, takže nám dávalo smysl mít takhle ještě jeden společný kanál, kde můžeme nabídnout svatební foto i video. Letos je v nabídce i víc fotografů, než jen já, takže mám i alternativu, koho nabídnout místo sebe, když mám obsazený termín. Letos jsem musel odmítnout asi 60 svateb, což je hrozná škoda.
Když se podívám na Tvůj ceník na webu, tak nejnabušenější balíček focení svatby “Lovestory” stojí 24 900 Kč – jak si k této částce dospěl?
To je na delší vysvětlování, ale ve zkratce – naučil jsem se spočítat si jaká by měla být moje hodinová sazba. A tu když máš, jednoduše jsi schopný vypočítat cenu jakéhokoliv focení. Rozjel jsem online kurz “Jak se živit focením”, kde se budeme i cenotvorbou zabývat. Doporučuju se přihlásit, jestli to s focením myslíte vážně. Sorry za promo. 😀
Ptám se na to, protože ne jednou jsem viděl ceny fotografů ve stylu “focení pejsků v Praze, 20 fotek za 400 Kč”. Jaký máš na to názor?
Hele to je každýho věc. Každopádně můj názor na to je, že je to blbost. Když si sečteš čas, který ti zabere nějaká komunikace, příprava, cesta, samotné focení, postprodukce, tak jsi na stovce za hodinu práce. To bys musel fotit 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, aby ses tím mohl živit. Takže tě v tu chvíli musí živit jiná práce, rodiče, manžel nebo kdokoliv jiný a tím pádem to teda děláš spíš pro zábavu. A proč si za to teda brát vůbec peníze? Přijde mi, že tohle dělají lidi, kteří se chtějí z hobby focení dostat na nějaký přivýdělek, ale vlastně neví jak a tímhle škodí sami sobě.
To, že máš ceník na webu je jasné že považuješ za správné. Proč?
Protože mě přestalo bavit ztrácet čas s konverzacemi ve stylu:
“Dobrý den, kolik stojí focení.”
“Dobrý den, jaké focení máte na mysli?”
“Chtěli bychom rodinné focení. Já, manžel, syn a naše dvě činčily.”
“Základní balíček rodinného focení stojí 3500.”
“Děkuji, proberu to s činčilami.”
A ve finále nic. Když takhle řešíš pět poptávek denně, zabere to hrozně času. Nechci si před někým obhajovat cenu, proto je to černé na bílém na webu. Ozvou se jen zákazníci, kteří mají skutečně zájem.
Co si mám představit pod “Lifestyle fotografie”? Čím se lifestyle fotografie liší od té “normální”? To abych věděl co příště budu vlastně fotit. 🙂
Když teď teda pominu, že to má nějakou definici, která se dá najít i na wikipedii a nerad jí furt dokola omílám, tak pro mě lifestyle fotografie znamená opravdová, reálná a uvěřitelná. A přesně tímhle stylem mě baví fotit. Žádný strojený pózy rodinky před bílým plátnem, ale radši reálné momentky u nich doma – jejich lifestyle. Žádné trapnopózy na svatbě, ale radši fotky toho, jak se ti novomanželé mají rádi a blbnou spolu. A žádné fotky produktů na fotostole, ale radši jejich využití v reálu. Coca Cola má třeba ikonickou lifestyle prezentaci. Parta mladých lidí, co se dobře baví. Takže pro mě je lifestyle hlavně o tom, abys tomu věřil… aby to bylo opravdový. Od srdíčka, jak se říká.
Další projekt ve kterém působíš se jmenuje Kouzelno.cz. Jedná se o ateliér zaměřený na focení dětí, rodinných a těhotenských fotek. Tento ateliér se nachází ve Tvém rodném městě v Jihlavě. Zajímalo by mě, zda není tak malé město limitující? Neměl bys více klientů ve větších městech?
Asi možná měl, ale KZLN jsme nedělali pro to, abych měl víc klientů a nebo ateliér plný pronájmů. Jak jsem zmiňoval u předchozí otázky, že radši než plátna, tak focení u lidí doma, tak KZLN je právě pro lidi, kteří to doma třeba nemají tak kouzelný, nebo tam prostě fotografa nechtějí. Tenhle ateliér má suplovat příjemný obývák a nebo útulnou ložnici. Proto jsme ho udělali, jako takový bonus pro naše klienty.
Lukáši, bojíš se fotit muže? 🙂
Vůbec ne! Mě kluci baví. Vím, že pro nás muže je to focení občas těžký. Nemáme to rádi. I když ty rodinný fotky třeba chceme, tak objednat se k fotografovi je kolikrát úplně mimo naší komfortní zónu. A jsem vážně pyšný, že poslední dobou se ke mě objednávají chlapi stejně často, jako ženský. Já se snažím fotit tak, aby to nebylo hlavně pro muže utrpení, takže žádný pózování, hromada srandy a odvést pozornost od toho samotného focení.
Ptám se na to, protože při pohledu na tvé portfolio na Instagramu, vidím kromě svateb pouze portréty žen, jaký je důvod? Kluci se nechtějí fotit? 🙂
Takhle. Když se objedná žena na focení, chce aby na fotkách byla ona, ona s dětmi, ona s partnerem anebo děti s partnerem. Když se objedná muž na focení, chce hlavně aby tam byla jeho partnerka a jeho děti. Chlapi tak nějak sami sebe na fotkách od fotografa moc nepotřebují. Aspoň já to tak vnímám. Málokdy se mi stane, že by ode mě chtěl muž samotný portrét, ale hezkou fotku s přítelkyní nebo manželkou a dětmi chce vždycky. A vlastně já to mám úplně stejně! Pokud nepotřebuji svojí fotku pro nějaký prezentační účely, tak se chci zásadně fotit jen se ženou nebo s dětmi. 🙂
Co na tvoji práci fotografa říká Tvá žena?
Moje žena je pro mě ta největší podpora. Tím že sama fotí, tak ví, co všechno to obnáší. Vážně jsem rád, že si mě vzala. 🙂
Ptám se na to z toho důvodu, že jako muž si dokážu představit jak to doma může vypadat, když neustále hledíš do monitoru, kde retušuješ každý den jinou ženu. 🙂 Některé ženy to dávají fotografovi pěkně “sežrat”. Je něco, co bys doporučil těmto párům?
No to je otázka, jestli každý den retušuji jinou ženu, protože mají tolik objednávek na focení žen, a nebo jestli fotí a retušují ženy, protože je baví hlavně ty ženy. Pokud je to práce, myslím že by měla mít fotografova žena pochopení. Pokud je za tím něco jiného než práce, úplně chápu, že se to ženám nemusí líbit.
Spousty mužů každého věku začne s focením s jedinou motivací – fotit krásné holky – co si o tom myslíš – je správné, že je to jediná motivace proč se věnovat focení?
Pokud je jedinou motivací fotit krásné holky, tak je to rozhodně špatně. Vím, že je to takový trend současné doby. Asi za focením krásných holek hledají pánové ještě něco dalšího. Bohužel to ale vrhá špatné světlo na celý “fotoprůmysl”.
Zmiňuji to, protože jak v rozhovoru s modelkou Aničkou Krutskou tak i se zkušeným fotografem Filipem Matušinským zazněly negativní zkušenosti s lidmi, kteří se jen jako fotografové tváří, ale ve skutečnosti jim jde jen o to, vidět modelku nahou. Co si o tom myslíš?
Mě to přijde osobně trošku trapný. Nejčastěji tohle vídám v různých fotografických skupinách na facebooku. A když už je někdo natolik gramotný, aby uměl na facebooku shánět holky na focení, určitě si zvládne i nějaký ty nahý obrázky vygooglit, nebo ne?
Co motivovalo Tebe začít fotit?
Tím, jak se dlouho věnuju nějaký grafice (protože původně jsem webdesigner), tak mě štvalo, že je na internetu spousta pěkných obrázků s rozmazaným pozadím, a můj mobil to neuměl. Navíc to byla taková ta klasická touha mít fakt nadupaný foťák, protože kolem tebe všichni fotí na kompakty, a mít pak možnost ukázat z různých akcí ty tvoje lepší fotky, než mají ostatní z kompaktů. Jsem rád, že jsem tenkrát začal, i když byla ta motivace takhle směšná. Dneska díky tomu můžu mít takový fotky mojí rodiny, jaký bych na kompakt rozhodně neudělal.
Co modelky a jejich spolehlivost? Už tě nějaká “vypekla”?
Od tý doby co využívám modelky už jen na workshopy a kurzy, tak se to děje míň, ale samozřejmě jsem se s tím setkával každou chvilku a vlastně mě to pořád občas potká. Je to zase takový obecný problém – spousta holek si hraje na modelky, a stejně jako pro ně je to jen “for fun”, tak si myslí, že i pro toho fotografa je to “for fun”, a že když to hodinu před akcí zruší, nic se vlastně neděje. Jenže jim chybí ta zodpovědnost, vůči těm lidem, kteří i tu modelku za ten workshop vlastně platí. Z toho důvodu já už neberu žádný TFP holky z facebookových skupin, ale mnou ověřený slečny, na který je spoleh. A jejich čas je i náležitě zaplacen. A kdybych mnou ověřený slečny neměl, tak stejně radši sáhnu po modelkách z agentury, který ví co mají dělat a mají zodpovědnost.
Když už si tu zmínil Filipa Matušínského, tak myslím, že on zrovna měl problém se spolehlivostí u nějakých TFP modelek, které si bral na workshop, a rozmazával to na sociálních sítích. Přijde mi teda malinko trapný tohle ventilovat veřejně, určitě to na něj jako na lektora nevrhá dobrý světlo. V každým případě, když si bereš na placený workshop TFP modelku, které neplatíš za její práci, nemůžeš se moc spoléhat na to, že by se snahou přetrhla.
Tvůj první fotoaparát byla hned zrcadlovka. Byla to dobrá volba?
Ono je to asi jedno s čím začneš fotit, jestli na kompakt, zrcadlo, bezzrcadlo, mobil. Hodnota fotografie je pro mě v něčem jiném, než v tom, na jakou techniku byla vyfocená.
Ptám se na to, protože spousta fotografů začíná s obyčejným digitálním foťákem, kde se naučíš celkem snadno ISO, rychlost závěrky atd.. a hlavně člověk zjistí za relativně malý peníze, zda ho focení baví. Co bys poradil lidem, kteří uvažují o tom, že začnou fotit?
To je jak s tancováním. Prostě začni tancovat! Podle mě se dopředu nedá zjistit, jestli tě to bude bavit. Ani se nedá odhadnout, jak dlouho tě to bude bavit a jestli s tím za pár let nesekneš. Prostě to začni dělat. A když s tím sekneš a máš prachy ve foťáku? Všichni jsme utratili prachy asi i za větší blbosti, ne? 🙂 Taneční boty pak můžeš taky prodat na bazaru.
Kromě svateb se specializuješ i na focení párů. Popravdě jsem takovou službu u nikoho ještě neviděl. Žil jsem v domění, že si lidé fotí selfíčka nebo mobil nastaví někde na lavičku a dají samospoušť a s tím se spokojí. Je to omyl? Je o párové focení zájem? Jak vůbec takové focení probíhá?
Když pak máš mít svatbu, uděláš si výzdobu z fotek z mobilu nebo z profi krásných zamilovaných fotek od fotografa? 🙂 Ono hlavně, ten pár je vlastně zásadní, protože se promítá ve všech ostatních “žánrech”. Párový focení, focení žádosti o ruku, předsvatební focení, svatební focení, těhotenský focení, dětský focení, rodinný focení. Všude je jádrem pudla vlastně ten pár. A jak to probíhá? No stejně jako kterýkoliv jiný 🙂 Romantika, sranda, procházka v přírodě a u toho hromada fotek, jak si jeden užívá toho druhého.
Jak se o tebe lidé dozví? Máš o tom přehled? Kolik % lidí přijde k tobě na doporučení?
Snažím se samozřejmě různě prezentovat. Na sockách, na internetu, ve finále i v tištěných věcech nebo pomocí reklamy. Na doporučení odhaduju chodí tak polovina lidí. Ale jedno funguje s druhým – každý by na doporučení taky nepřišel, kdyby neměl možnost si prohlédnout fotky na sockách. A přes reklamu taky každý hned nepřijde, když nemá možnost vidět, že tě i lidi dobře hodnotí a doporučují.
Vypadá to, že jsi velmi úspěšný v tom, získat od klientů psané doporučení, které posléze ukládáš třeba na svůj web. Kolik zhruba % lidí ti hodnocení nenapíše a jak si o něj říkáš? Jak moc je podle tebe tohle celé důležité?
Já si myslím, že mi ho napíše tak čtvrtina, možná třetina. Já nejsem ten typ, co by se nějak moc doprošoval nebo připomínal. Kdo chce tak napíše. Samozřejmě je důležitý je o to vůbec požádat, protože samotného to nikoho nejspíš nenapadne. Takže když odevzdávám fotky, poprosím o hodnocení. Je to pro mě důležité celkem dost a ještě důležitější pro lidi, kteří se rozhodují, jestli si mě zabookují. Hodnocení jim mohou poskytnout dostatek informací o tom, jak pracuju, a jak dobře svou práci dělám.
Kde všude se prezentuješ? Jaké způsoby propagace bys ostatním fotografům doporučil a naopak, co myslíš, že je zcela zbytečné?
Jak už jsem psal výše. Jsou to sociální sítě, internety, sem tam v něčem tištěným. Nejdůležitější je ale vědět, co chci dělat, a tím se pak začít propagovat. Pokud se chci živit focením pro realitky, tak moje dráha fotografa aktů nikoho moc zajímat nebude. A tudíž je zcela zbytečné se tím pak propagovat. Tuhle zásadní chybu dělá valná většina lidí a já jsem jí dělal dlouhou dobu taky.
Lukáši, sám si nedokážu představit se živit jako fotograf na full-time. Fotografů je na trhu spousty a díky dnešní technice a návodům jak s ní zacházet se s troškou píle a vytrvalosti může stát fotografem opravdu každý. Nadprůměrná znalost práce ve Photoshopu či v Lightroomu je samozřejmost. Co je tím rozhodujícím okamžikem, kdy mohu odejít ze své stávající nudné práce v elektru a začít se živit focením?
To samotné focení – tedy ta technika, nějaký skill, znalost PS nebo LR, to je jen třeba nějakých 15% toho všeho, co musíš dělat, aby ses mohl živit focením. Zároveň musíš úplně stejně dobře dělat účetnictví (nebo si na to někoho platit), marketing (nebo si někoho platit), komunikovat (nebo si někoho platit). Takže reálně musíš být multifunkční a nebo tím focením vydělávat fakt hodně, abys mohl živit další tři lidi. Rozhodující okamžik je ten, kdy si tohle všechno uvědomíš a určíš si jasný plán, co všechno musíš udělat.
Například, talentovaný fotograf s přezdívkou Kvetografista v rozhovoru pro PojdFotit.cz uvedl, “Nemám klientov, o moje fotky sa nikto nezaujíma”. Při pohledu na portfolio kvetografisty mě napadlo jediné. Musí si dělat srandu! 🙂 Kvetografista je důkazem toho, že “jen” dobře fotit nestačí. Co bys poradil fotografům, kteří sklízejí uznání v komunitě, ale získat klientelu nedovedou.
Víš jak jsem zmínil, že to focení je jen 15%? Důležitý je těch zbylých 85% směřovat správným směrem. Uznání v komunitě tě neuživí, reálně si tě nikdo z komunity na focení neobjedná. Když už si řekneš co chceš dělat, řekněme focení módy, musíš vzít svoje rybářský náčiní a jít lovit do módního rybníka. Takže pro koho chci fotit a kde toho člověka najdu?
Do jaké míry je důležité nejen fotit, ale dělat i ostatní aktivity? Prodáváš Lightroom Presety na Gumroad, pořádáš Workshopy (i pro FotoŠkoda.cz) a nabízíš Skype kurzy pro fotografy. Jakou část tvého přijmu dělají tyto další aktivity?
Asi to nedělám správně, reálně to dělá tak 10-15% z mých příjmů. Tohle je ale segment, který vážně dělám pro zábavu. Baví mě předávat ty informace dál, být pro někoho inspirací. Někdo má ty nahý holky a já mám ty oblečený začínající fotografy. 😀
Presety mě osobně fascinují. Negativně 🙂 Přijde mi, že každá fotka, která vznikne v nějakém prostředí vyžaduje vždy jinou postprodukční úpravu. Použitím již předpřipravených presetů však tuto úvahu zcela popírají. Je to špatná úvaha?
Není to špatná úvaha. Žádný preset nefunguje na každou fotku na 100% skvěle a je potřeba ji pak doladit. Samozřejmě existují i v postprodukci nějaké best-practice a pokud je to v presetu obsažené, je velká šance, že takový preset bude dostatečně univerzální na to, aby na fotky seděl třeba aspoň z 75%. A když používáš presety, musíš to buď doladit a nebo mít ty fotky tak dobře vyfocený, aby každý divák nad lehkou postprodukční nedokonalostí mávl rukou.
Myslíš si, že jsi dostatečně zkušený na to pořádat Workshopy a tedy učit lidi jak fotit? 🙂
Teď už snad asi jo. 🙂
Ptám se na to schválně, protože by mě zajímalo kdy si já jako fotograf mohu říct – ano, teď už jsem dostatečně zkušený na to, poučovat lidi ostatní jak mají fotit?
Vím, kam tím směřuješ. Taky vídám spoustu fotografů, kteří “učí”, ale z jejich práce máš pocit, že ti nemají co předat. Ale já jsem na tohle téma vcelku open minded. Pokud umím něco, co druhý neumí, mohu to druhého naučit, a nemusím na to být mistr světa. Hele můžu tě naučit dělat míchaný vajíčka a nemusím být Gordon Ramsay. Pak už je jen otázka, jestli o to někdo bude mít zájem.
Dá se vůbec focení naučit? Narážím tím na zkreslenou představu některých, která zní asi takto: “koupím si nabušenou zrcadlovku, půjdu na pár workshopů, kde se naučím fotit, udělám si web a budu se živit focením”. Není to prostě jen o tom, že se člověk s citem pro fotku narodí?
Každý se narodí s nějakým citem pro fotku. A každý má ten cit trochu jiný. Živit se focením můžeš ve chvíli, kdy tvojí práci poptávají lidé se stejným citem. Dneska se živí focením lidi s tak hroznými fotkami, že bys neřekl, že jim za to někdo zaplatí. Ale to je jen můj zkreslený pohled a jak se říká: každé zboží má svého kupce. Já bych třeba nikdy nefotil kýčovitý rodinný fotky na sáňkách před vánočním pozadím z aliexpresu, ale spoustu fotografů to pohodlně živí. Prostě za nimi chodí lidi se stejným citem. Takže shrnuto podtrženo – pokud je dost velká ta bublina se stejným citem, můžeš se tím živit a je jedno na co fotíš, kolik máš workshopů, diplomů a webovek.
Aktuálně se můžeme těšit na nějaké Workshopy od tebe?
Nějaké jsou vypsané u mě na facebooku v událostech. Teď ale nejvíc času věnuji přípravě na můj online kurz “Jak se živit focením”. Tomu hodně věřím a informace, které tam předám, by měly stačit na to, aby se tím mohl s trochou šikovnosti živit každý účastník.
Když jsi s focením začínal, absolvoval jsi workshopy? Jak ses vůbec vše co teď umíš naučil? Pomáhal ti s tím někdo?
Já na začátku ani nevěděl, že existují nějaký workshopy nebo speciálky jako FotoŠkoda, který by mě na to upozornily. Já si koupil foťák v obyčejným městským elektru a všechno se snažil učit z youtube. V postprodukci mi hodně pomohly moje znalosti z grafiky, ale jinak toho hodně bylo pokus-omyl. Po pár letech jsem pak absolvoval kurz u Standy Petery – fototábor – ještě v době, kdy jsem si vysnil, jak mě budou živit fotomontáže, abych o půl roku později zjistil, že mě vlastně fotomontáže strašně štvou a vykašlal jsem se na ně.
Fotografie s lidmi patří mezi celosvětově nejprodávanější fotografická témata ve fotobankách. Prodávat fotky ve fotobankách to neni nic pro tebe?
Fakt? Možná bych to měl zkusit 🙂 Já zkoušel do fotobank přidávat asi před dvěma roky, ale měl jsem z toho pocit, že když to tam nesypeš pod tlakem ve velkým, tak nemáš šanci nic vydělat. A ten čas u toho strávený mi za to prostě nestál. U fotek lidí je ještě problém ten, že musíš řešit smlouvy a smlouvy.
Co ti na práci fotografa Lukáši nejvíce vadí?
Človeče, mě na tom asi nic nevadí 🙂 Miluju to! Poslední dobou mě akorát trochu trápí, že je to časově takové rozházené. Přizpůsobuješ se lidem s termíny a časy focení. Soboty trávíš na svatbách. Ale to beru jako svojí chybu, že si to neumím líp zorganizovat. Takže na tom teď pracuju.
Koronavirus. Jo, tématu, jak jsi přečkal tohle těžké období, kterému zejména foto odvětví neuniklo neutečeš. 🙂 Jak tebe ovlivnilo tohle období?
Já už jsem totálně překoronavirovaný ze všeho. Úplně hluboce mě to nezasáhlo, ale spousta kamarádů, hlavně co fotí zahraniční svatby, tak ti utrpěli docela dost. Mě se naštěstí zrušila na jaře jedna svatba a asi 3 jsem přebookoval na zbytek roku, a teď na podzim vlastně to stejný. Jedna zrušená a tři přebookovaný zase na jaro. Ale mrzí mě to vůči těm lidem, kteří třeba i týden před svatbou kvůli vládním nařízením museli odložit svatbu a stalo jim to hromadu peněz, které jim nikdo nevrátí.
Všiml jsem si, že jsi na svůj blog vydal článek o tom, jak podpořit lidi jako jsi ty v karanténní době. Jakou s tím máš sám zkušenost?
Mě přišlo fajn, takhle sepsat černý na bílý, pár tipů, jak se dá fotografům trochu pomoct. To bylo zrovna v době, kdy to bylo nejhorší a spousta lidí kolem mě to zabalila. A já jsem si říkal “Ty vole, co když to bude trvat třeba celé léto a já to taky nedám?” Taky mám rodinu a delší dobu nevydělávat prostě nejde a musel bych jít taky někam do fabriky, aspoň třeba dočasně. Do toho jsem rozjel projekt “podporuju drobné živnostníky”, kdy jsem prostě chodil do mých oblíbených podniků a za řemeslníky, kterým fandím, udělal jsem jim zdarma sérii fotek, aspoň jako podporu a zmínil je u mě na sockách, aby o nich lidi věděli a mohli je navštívit po karanténách. No ale u mě samotného se nic takového vlastně ani nedělo. 😀 Jako že by začali lidi nakupovat poukazy na focení, to vůbec.
Udělal bys něco před koronavirem jinak?
Nechal bych si větší finanční rezervu. To jsem udělal vlastně po první vlně. Vždycky si říkáš, že potřebuješ rezervu na tři měsíce, kdybys třeba marodil, aby se ti všechno poplatilo. No a když se v karanténě furt nevědělo, kdy se to uvolní, říkal jsem si, že bude možná lepší držet si rezervu na víc měsíců.
Jsi ambasadorem značek Sigma a Zoner. Je to svým způsobem důkaz o tom, že jsi kvalitním fotografem podle těchto značek nebo je to jen o počtu sledujících na sociálních sítích?
Já jsem se k Sigmě myslím dostal v době, kdy jsem jich ještě tolik na sociálních sítích neměl. Já ty objektivy mám fakt rád, takže to bylo čistě o lásce. A ambasadorský program u Sigmy teprve začínal, takže byl prostor nějak rozvíjet naši spolupráci. U Zoneru to bylo dá se říct podobně. Nevím, jestli je to úplně důkaz kvality fotografa, ale je hrozně fajn, že takhle značky s fotografama spolupracují. Otevírá to možnosti úplně všem v té foto komunitě.
Mnohým lidem během prohlížení tvých fotek projde hlavou myšlenka “čím fotí, chci dělat fotky jako on”. Tak to na nás Luky vybal a prozraď nám s čím fotíš a proč? 🙂
Aktuálně je to Canon EOS R, Canon EOS RP, Sigma 50mm, Sigma 24mm, Sigma 70-200. Nejčastěji mě potkáš s EOS R a nasazenou Sigmou 24mm. To je pro mě takový specifický kombo. Hrozně mě baví, že na tu 24 můžeš pracovat s celým prostředím. I když je pozadí rozostřené, furt je zřetelné, co za fotografovanou osobou je. A to na fotce hodně dotváří atmosféru a příběh.
Jak moc je podle tebe důležitá postprodukce? Přijde mi, že dnešní fotografie, není jen o tom umět fotit, ale i o tom sakra dobře umět s Photoshopem. Protože jenom krásně “vybarvičkované” fotografie lidé chtějí.
Postupem času se pro mě stává důležitou čím dál míň. Je to u mě čím dál víc o zachycených emocích, než o postprodukci, takže dneska v ideálním případě dělám už jenom nějaký coloring a tečka.
Letos v létě jsi měl další výstavu fotek! Na tvé fotografie se lidé mohli přijít podívat do FotoŠkody. Zajímalo by mě jaký dopad takové výstavy mají?
Já jsem na výstavy hrozný skeptik. Mě přijdou úplně zbytečný a k ničemu a dává mi smysl vystavovat umělecký dílo, tedy pokud jsi umělecký fotograf a děláš ten “art”. A vždycky se nechám na nějakou výstavu ukecat, tak jsem tentokrát chtěl, aby to k něčemu bylo a mělo to nějaký dopad. Takže jsem se rozhodl, že veškerý výdělek půjde na pomoc dětem a neprodala se ani jedna fotka. Smutný. Teď mi leží v ateliéru a nevím co s nimi 😀 A to jsem se ještě nezbavil všech pláten z minulý výstavy.
Pojďme teď ke tvé YouTube show. První stream jsi odvysílal 26. března. Alespoň je to první stream co je k dispozici na tvém YouTube kanále. Za tu dobu jsi nasbíral necelých 8 tisíc zhlédnutí a téměř 300 sledujících. Je to úspěch?
Já vůbec nevím, jak se měří úspěch na youtube. Mám furt i velké plány s nějakými tutoriály, ale nějak není čas. Každopádně mě to hrozně baví, protože najednou vidíš ten real time zájem o to, co děláš. A díky tomu, že jsem se to streamování naučil, tak teď bude pro mě ten zmiňovaný online kurz daleko jednodušší.
Kde na to bereš energii? Tobě je Lukáši 33 let pokud se nepletu? Jak si dobíjíš energii?
Upřímně občas ta energie není, ale náš malý je ještě takovej spáč, tak si jdu občas lehnout s ním a to mě dobije. Celkově mě nejvíc dobíjí moje rodina. Mám úžasnou manželku, skvělou nevlastní dceru, která se mnou paří playstationy a malýho mimináče, nad kterým se furt rozplývám. 🙂
V jednom z rozhovorů jsi uvedl, že toužíš vyfotit na svatbě pár, který po zádech padá do vody. To se ti splnilo a výsledek je super! 🙂 Co teď, po jakém záběru toužíš?
Svatbu v balónu! Skoro se mi to splnilo, ale novomanželé narazili na problém, že je nikdo v balónu neoddá. Prý jsou matriky přísně vázané na místo, pod které spadají a nikdo si nelajzne oddávat v balónu, když neví, nad jakým územím zrovna jsou. Tak budu doufat a poohlížet se po někom, kdo si to lajzne. Nějací novomanželé do toho už pak snad půjdou. 🙂
Jsi na vrcholu kariéry? Co bys chtěl ve svém profesním životě dokázat?
Ježišmarja já doufám, že na vrcholu ještě nejsem! A co bych chtěl dokázat? Úplně jednoduše být úspěšný fotograf se spoustou spokojených klientů. A skvělý bonus by byl, kdybych byl zároveň inspirací pro začínající fotografy.
#365challenge. Vzpomínáš si? Abychom to vysvětlili čtenářům. Je to challenge, kdy každý den po dobu jednoho roku, přidáváš jednu fotku na sociální sítě. Lukáši, tak nějak jsem nepochopil, proč bych do takové challenge měl vůbec jít? 🙂 Jak jsi dopadl? Dalo ti to něco?
Dalo mi to hrozně moc! Tak moc, že se z #365challenge stala #twoyearchallenge. 😀 Naučil jsem se líp komunikovat, psát příspěvky – to mi zmiňuje hromada fotografů, že mají problém psát kloudné příspěvky na sociální sítě. Trénink dělá mistra a když to trénujete dva roky v kuse každý den, tak se to prostě naučíte. Naučilo mě to pracovat rychleji, dát si víc záležet na výběru fotek nejen na sociální sítě, ale i do portfolia. A v neposlední řadě, jsem musel vystoupit ze své komfortní zóny a začít fotit víc různorodých věcí, abych měl co přidávat.
Setkal ses někdy s nějakou rivalitou mezi fotografy? Například, Filip Matušinský v rozhovoru pro PojdFotit.cz uvedl příklad rivality zejména v naceňování zakázek. Kdy zakázka za tržní cenu 250 tisíc korun, někteří záměrně podhodnocují o více než 80%.
No jejej. Ale úspěšní fotografové si navzájem pomáhají, než aby si konkurovali. S tím naceňováním zakázek je to složitější, ale ke každé částce se dá dojít jednoduchými počty a klientovi se dá předložit položkový rozpočet. Pak už stačí selský rozum, aby si klient spočítal, jestli mu v tom o 80% levnějším rozpočtu něco nechybí a nebo naopak jestli ten o 80% dražší rozpočet někdo jen tak nestřelil od boku. 🙂
Luky, co myslíš, přijde někdy doba, kdy i fotografové budou fotit mobilními telefony?
No já na tom nevidím nic špatného. I já fotím mobilním telefonem momenty, které jsou pro mě důležité, když u sebe třeba zrovna nemám foťák. A jak jsem zmiňoval na začátku – lepší mít vyfocený skvělý moment, než nemít. A je jedno jestli je to na tamagotchi nebo na zrcadlovku. Teoreticky se dá i pro klienty fotit na mobil, ale hůř se to pak tiskne.
Luky, jaké foto projekty bys fotit nechtěl?
Předvolební kampaň ANO.
V rozhovoru s modelkou Martinou Chromou jsme měli dost rozsáhlou diskuzi o tom, jak moc důležité je být i fotografickém odvětví obezřetný. S pohledu modelky může být někdy obtížné si zajistit bezpečný průběh focení. Osobně mi přijde až neskutečné, jaké nástrahy v tak na první pohled nevinném odvětví na modelku čeká. Jaké hrozby čekají na fotografa a jak se jim bránit?
Popravdě si žádných hrozeb nejsem vědom. Jasně, může se stát spousta nepříjemných věcí – klient nezaplatí, zakáže dát fotky do portfolia, použije na odevzdané fotky instafiltr apod. S většinou těch věcí se dá nějakým způsobem vyrovnat.
Kdyby sis měl vybrat, jaký typ fotografa ze zde uvedených jsi? 🙂 https://www.instagram.com/p/CBh5EmYHXZ3/
Doufám, že ani jeden 😀 Ale když bych musel tak “The Bro” s postavou toho velkýho z “The Teamup”, kérkama od “The Elitist” a hadrama od “The Narcissist”. 😀
Pokud existují chvíle, kdy nefotíš, co zrovna děláš? 🙂
Věnuju se mojí rodině, která je pro mě na prvním místě. Hlavně mýmu kloučkovi. 🙂
Kde všude se inspiruješ?
Inspiruje mě běžnej život, běžní lidé, běžné osudy a pak trochu instagram. 😀
Je něco, co bys poradil začínajícím fotografům?
Inspirujte se, ale mějte svojí hlavu. Nenechte se svazovat pravidlama a vyhýbejte se svojí komfortní zóně.
