Oficiální fotograf České Miss, ambasador značky SIGMA a GODOX, fotograf celebrit pro Blesk či titulních stran pro časopisy Playboy, Fashion Club, TOP Cars a TOP Class. Fotil reklamy například pro Heineken, Philips, Jaguar, O2 a mnoho dalších.
Filip Matušinský (42) je zkušený český reklamní fotograf s praxí od roku 1999. “Pracoval jsem a stále ještě částečně pracuji jako DTP grafik. Dříve jsem byl asi 5 let Art Directorem deníku Blesk. To je takový ten šéf přes vizuální stránku. Měl jsem pod sebou asi 20 lidí, které jsem musel buzerovat, aby dělali noviny krásnější a krásnější”, píše Filip o svých začátcích.
Mezi osobnosti, které fotografoval patří například Iva Kubelková, Andrea Verešová, Ivana Gottová, Dana Morávková, Jan Čenský, Ivan Vyskočil, Lukáš Langmajer, Tereza Fajksová, Eliška Bučková a mnoho dalších.
Filip se může pyšnit i tím, že se v letech 2018 – 2019 stal ambasadorem nejdražších fotoaparátů značky Hasselblad. Filip nadále provozuje hned několik projektů jako je FoceníSeZvířaty.cz, Váš Portrét.cz a PragueWedding.cz, z čehož můžete poznat, jak moc je Filip všestranným fotografem.
“Ve své volné tvorbě se zaměřují především na žánr Glamour fotografie, ve kterém jsem jedním z nejvyhledávanějších fotografů v České republice. Na toto téma přednáším na mnoha workshopech a festivalech”, prezentuje se Filip na svém webu.
Co mimojiné Filipa zachránilo v době koronaviru se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Profil Filipa Matušinského na PojdFotit.cz si můžete prohlédnout zde.
Filipe, proč nepoužíváš své 20Déčko od Canonu?
Protože je to dědeček, já jsem líný, nevidím na tak malý displej a mám kromě peněz na pořádný foťák také tu kliku, že dostávám techniku zadarmo od spolupracujících firem 🙂
Ptám se na to, protože mě zaujalo video, které jsi vydal v loni v dubnu, kde jsi všem svým haterům chtěl předvést to, že nefotíš skvěle jen díky tomu, že máš foťák za milion od Hasselblad. Výsledné fotky byly vizuálně velmi pěkné. Otázka tedy zní, proč investovat peníze do drahých zrcadlovek a objektivů?
Ono to video nebylo až tak pro hatery. Já v podstatě nemám žádné aktivní hatery, zaplať pánbůh. Pouze takové ty povzdechy jak se mám, že mám super techniku a to se mi to musí fotit… Celé to video bylo o tom, že samozřejmě čím lepší technika, tím jednodušší je se dobrat výsledku, ale že když člověk umí aspoň nějaké základy, může udělat dobrou fotku i s technikou z digitálního muzea. Ostatně sám jsem s 20Dčkem fotil dlouhou dobu a už tehdy jsem fotky publikoval v tisku.
Jak na toto video reagovali lidé ze Sigma či Hasselblad – značky, se kterými úzce spolupracuješ a jsi jejich ambasadorem?
Nijak. Proč by měli? Moje spolupráce s nimi spočívá v tom, že lidem, kteří si takovou techniku mohou dovolit a rozmýšlejí se, zda koupit či ne, ukážu, jak super to je. Samozřejmě všichni vědí, že technika jde dopředu. Snímek focený artovou Sigmou bude vypadat 2x líp, než plastovou padesátkou od Canonu za 1500 korun. To ale neznamená, že nemůžu ukázat, že i se starou technikou se dá za OPTIMÁLNÍCH PODMÍNEK, udělat dobrá fotka. Neříkám že super fotka, ale lepší, než tu, kterou tihle vzdychálci fotí řádově 2x lepšími foťáky a brečí si po středoformátu.
Zajímá mě to, protože těmto firmám jde o to, prodat vždy tu nejnovější techniku a toto video na mě vlastně působí tak, že “hele lidi, stačí vám jen stařičká zrcadlovka a levný objektiv s velkou světelností, zbytek doženete ve Photoshopu”. Je tohle to, co by si lidé z videa měli vzít?
Není. Vzít si z toho mají to, že pokud se budou chtít učit a mají na to 5 tisíc, nemají si kupovat nový kompakt, ale můžou začít s levnou zrcadlovkou a až ji přerostou (což může být rychle nebo taky nikdy), mohou šetřit na lepší techniku, která je zase posune o krok dál. Nikdo nemůže porovnávat starou dvacítku s novými foťáky nebo pevnou padesátku za patnáct stovek s dokonalou artovou stopětkou… Ale i s tím veteránem se dá prostě udělat slušnější fotka, než kolikrát mají oni. Kdo má peníze, samozřejmě by si měl koupit něco rozumného a pro takové lidi například právě Sigma je. Pokud je to ale student, který se vymlouvá, že nemůže fotit pořádné fotky, protože má jen obyčejný Canon 1200D a k tomu levnou padinu a já mám 5DSR s Artem, tak je to jen v rukou.
Iva Kubelková, Andrea Verešová, Ivana Gottová, Dana Morávková, Jan Čenský, Ivan Vyskočil, Lukáš Langmajer a takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Je to výčet známých osobností, které jsi fotografoval. Zajímalo by mě, jak ses k tomu vůbec dostal? Jak se stalo, že se z Filipa Matušinského stal mimo jiné fotograf celebrit?
Asi 22 let se pohybuji ve světě médií. Pracoval jsem a stále ještě částečně pracuji jako DTP grafik. Dříve jsem byl asi 5 let art directorem deníku Blesk. To je takový ten šéf přes vizuální stránku. Měl jsem pod sebou asi 20 lidí, které jsem musel buzerovat, aby dělali noviny krásnější a krásnější. 🙂 Nade mnou byl vlastně jen šéfredaktor, kterému se líbilo moje focení, které jsem ale do té doby nikde nepublikoval. Tak mě oslovil, abych kromě té buzerace a tvorby titulních stran Blesku, ještě začal fotit titulky pátečního TV magazínu Blesku a občas nějaké celebrity přímo do novin. No a tak jsem se seznamoval se známými tvářemi a budoval si nějaké slušné portfolio. Většinou samozřejmě žánrem glamour, protože bulvár potřebuje mít všechno sexy, aby se to prodávalo. Tak se v podstatě stal glamour mým primárním zaměřením, díky kterému jsem se stal jakž takž známý.
Znamená to, že aby se člověk dostal k tomu, co chce fotit, musí být blízko těchto lidí? Aby ty ses dostal k focení celebrit, musíš být i čtenářem bulváru abys byl v obraze?
Neznamená. To byla moje cesta. Mnoho mladých fotografů již fotilo se známými osobnostmi. Prostě proto, že mají krásnou tvorbu a dost “drzosti” aby někoho známého oslovili. Proč by někdo odmítal krásné fotky zdarma? Ať už celebrita nebo necelebrita. 🙂
A tak se Barbora odvázala před objektivem známého fotografa krásných ženských těl Filipa Matušinského a výsledek focení je ohromující, píše se v jednom z předních bulvárních médií. Jsi opravdu “jen” fotograf krásných ženských těl?
No, tohle jsou samozřejmě fráze, které se hezky čtou a dávají bulváru nádech erotična. Samozřejmě, že fotím úplně normální lidi, svatby, občas si střihnu produkt, rodinku, těhuli… Zkrátka jako komerčák fotím to, co po mě klient chce a za co mi zaplatí. 🙂
FoceníSeZvířaty.cz, VášPortrét.cz, PragueWedding.cz, FotoKurzy-FM.cz – to je důvod, proč se na to vlastně ptám. Protože mě se rozhodně nezdá, že jsi fotograf jen ženských těl. 🙂 Je to spousta projektů, jak to vše zvládáš?
Právě to je to, co mě na focení tak baví. Rozmanitost. Nesnesl bych se zaseknout na jednom stylu a jet ho stále do zblbnutí dokola. Je to osvěžující.
Ptám se na to, protože bývá zvykem, že se zkrátka fotograf soustředí jen na portréty nebo na svatby, ale tvá specializace začíná focením modelek, potom si odběhneš do přírody vyfotit lidi se zvířaty, další den fotíš byznys portréty a o víkendu zvládneš focení svatby. Baví tě každá disciplína a nebo to děláš prostě pro byznys?
Asi to je to, co na mě klienti nejvíc oceňují a za co jsem vděčný i já tomu nahoře, že mi nadělil nějaké schopnosti, které jsem schopen využít různě. Je super spolupracovat například s prodejcem aut, který si u vás nechá vyfotit billboard se sexy modelkou a luxusním autem, pak se po půl roce ozve, že potřebuje fotky 10 samotných aut jako produktovky, pak přijde, že potřebují focení interiérů a příplatkové výbavy, pak business portréty zaměstnanců a ve finále když se žení pan majitel, fotíte mu svatbu, těhotenské fotky jeho manželky a mimino, když se narodí. Ví, že nemusí volat jinam… A mě to baví. Samozřejmě něco míň, něco víc, ale pořád je to focení, které miluju.
Znamená to, že je klíčové si klienty udržet? Jaký je zhruba poměr mezi novými vs stávajícími zákazníky, pro které pracuješ? Ptám se na to, protože mnozí, zejména začínající fotografové (platí to ale pro všechna odvětví) mají problém dodržet slovo nebo projekty dotahovat do konce v momentě, kdy dojde na řešení problémů v rámci projektu. Tvá zkušenost však jasně poukazuje na to, že pro úspěšné podnikání je klíčové mít své věrné klienty, kteří se rádi vracejí s novými projekty. Proč myslíš, že je problém si tohle uvědomit?
To se nedá přesně říct… Mám mnoho spolupracujících firem, z nichž pro některé fotím každý měsíc a některé se ozvou podle potřeby třeba po čtyřech letech. To platí i pro soukromou klientelu. Často se mi ozývají lidé při různých životních příležitostech, s tím, že jsme spolu fotili třeba před 10 lety když se narodilo první dítě a teď mají druhé… Každý fotograf by si měl uvědomit, že pověst má jen jednu a nedotahovat zakázky je bohužel stejně tak časté, jako smrtelné pro jeho byznys.
To, že jsi pro ty nejvíce poptávané foto žánry vytvořil vlastní projekty, pod vlastní webovou prezentací byl záměr dosáhnout čeho? Je to vše jen kvůli dobré pozici ve výsledku vyhledávání na webu?
Je toho už tolik, že je potřeba to oddělovat. V mém webu, kdyby v něm bylo všechno, by se nikdo nevyznal a nikoho nebaví se hrabat hodinu v tuně galerií. A samozřejmě i nějaká optimalizace a cílení jednotlivých webů hraje roli, protože všichni víme, že strejda Google je hodně důležitý.
Kde všude podle tebe má smysl se jako fotograf nebo modelka prezentovat a kde to naopak nemá smysl? Je něco co bys poradil?
Smysl to má naprosto všude. Snažím se být s pár fotkami v každém portálu o focení, který najdu, protože konkurence nikdy nespí. Bohužel v sociálních sítích mám stále velké mezery a například vůbec neřeším Twitter, TikTok nebo Pinterest, což je podle mě velký průser a měl bych s tím začít něco dělat… Takže kdyby tu nějaký čtenář chtěl pomoct, poradit, rád využiju služeb zkušenějšího v těchto minimálně dvou sítích (pinterest a TikTok). Zkoušel jsem už pár lidí, ale většinou to byly jen plané sliby.
Kde Filipe poptáváš modelky?
V podstatě mi už stačí jen postnout nějakou poptávku na facebook a mám tam desítky odpovědí. Za ta léta už jsem na sebe navázal možná tisíce lidí z téhle branže, kteří mě sledují a tak se těch pár desítek najde vždy. Takhle jsem například obsazoval i velké mezinárodní reklamy pro Philips, Heineken apod… Klient ušetřil za provize modelingových agentur :-). Celebrity na focení pro klienta samozřejmě sháním sám, protože za ta léta focení známých osobností jsem si uložil pěknou řádku čísel a vybudoval dobré vztahy. A když jedu fotit někam do zahraničí, kam si nevezu svou modelku, protože na její cestovní výdaje nemá klient prostředky, vždy jsem dokázal najít vhodnou holku přes ModeMayhem – od Číny až po USA.
Komerční fotograf Jiří Lízler, který fotil například Café Imperial v Praze Zdeňka Pohlreicha či hotely a resorty po celém světě, ve svém podcastu Fotka jako řemeslo prohlásil, že “fotografie jako taková lže”. Narážel tím vlastně na to, že žádná fotografie, není bez postprodukčních úprav. Má pravdu?
Určitě. Dnes prostě reklamní fotka manipuluje s realitou, minimálně ve sféře barevnosti se snažíme docílit nějaké barevné harmonie, oku lahodící jednotu, která člověka přitáhne k tomu, aby si koupil produkt. Ať už je to titulka časopisu nebo reklama na produkt. A samozřejmě barvami to nekončí.
Narážím tím na reportáž TV Nova, kterou si čtenáři mohou přehrát výše, kde Filip demonstruje jak i modelku s kily navíc lze dostat klidně i na titulní stránku časopisu. Ubírání boků, zvětšování očí i prsou a skvěle vypadající pokožka bez jediné stopy po striích, pupíncích nebo žilkách. Je to tak správně?
Jasně, že to je správně :-). Jinak bych musel sedět někde 8 hodin v kanclu :-). Ale vážně, dostat někoho na titlul časopisu, k tomu je potřeba víc než jen průměrná holka a hodiny retuše. Nicméně tyhle manipulace s postavou jsou častým požadavkem klientek, protože prostě každá chce vypadat na fotkách dokonaleji než ve skutečnosti. To je přece věc stará, jako je lidstvo samo, že se ženy snaží přikrášlovat aby se líbily. Vzpomeňme si na středověké tuny maskary, kudrnaté paruky až do nebe, korzety, které ženy málem přepůlily v pase… A malíři jim na obrazech také velmi pomáhali. Kdyby ne, byly by třeba v případě nějaké královny nebo princezny o hlavu kratší… 🙂 To všechno je jen snaha držet se nějakého dobového trendu.
Jsou nějaké mantinely v retuši? Myslím tím rozsah úprav. Například, kdy už i ty sám si řekneš “to už je moc”.
Snažím se, aby například při focení svateb, rodin apod., klientka zůstala při retuších při zemi. Něco jiného je změnit někoho k nepoznání na billboard na opalovací krém, kde modelka prostě musí vypadat dokonale a je úplně jedno, že si ve finále vůbec není podobná (zvětšování očí, rtů, lícních kostí, tvary brady, vlasy, nos, obočí – zkrátka tam nezůstane kámen na kameni) a nad fotkou slečny, která si chce dát novou profilovku na facebook, kde jí to sluší. Tam to musí být prostě ona a když celé okolí ví, že má 20 kilo nadváhy, nemůžeme z ní přece udělat proutek (ačkoli technicky možné to je).
Podle projektu s názvem “Vezmou roboti moji práci?” existuje 98% šance, že modelové budou nahrazeni umělou inteligencí. Znamená to, že i fotografům ubyde práce při retuši v boji s nadváhou a nedokonalou pletí? Jak se ti tento výhled do budoucnosti zamlouvá? 🙂
Podle mě je utopie a trochu přitažené za vlasy. A pokud ne, tak hudba hodně vzdálené budoucnosti. Pořád tu existuje a bude existovat řada firem, které budou preferovat živý výraz před nějakými 3D rendery.
Co si například myslíš o tom, že tyto upravené fotografie mohou způsobovat zejména u mladých různé deprese a zhoršit duševní zdraví? Protože prostě průměrný člověk nemůže nikdy vypadat v reálu tak dobře, jako na upravené fotce.
Všechno je otázkou výchovy. Pokud rodiče s holčičkou mluví, vysvětlují, zajímají se, není se myslím čeho bát. Vyroste z ní inteligentní sebevědomá žena. Sám mám dceru v tomhle věku, kdy začíná řešit jak vypadá, jestli nemá nějaké kilo navíc apod. Rodiče to musí umět udržet na uzdě.
Je problém společnosti, že toužíme tolik po kráse? Nežijeme tady všichni v digitální lži?
Fotka se retušuje tak dlouho, jak dlouho existuje. Dřív to bylo samozřejmě mnohem náročnější retušovat negativ, neobvyklé to nebylo. Dnes je tahle technologie dostupná každému a dost jednoduchá, tak se to stává pravidlem. Lidi by měli spíš toužit po kráse v reálu, než si ji dohánět na fotkách. To, že si holky fotí selfíčka a už v mobilu si ubírají v pase, zvětšují oči atd., to taky nechápu.
Je už v dnešní době fotograf bez superschopností ve Photoshopu odepsanej?
Určitě. Photoshop je prostě temná komora fotografa a teprve tam se dotváří celkový vizuál fotky. Cvaknutí je jen začátkem cesty.
Filipe, máš tolik zkušeností s focením celebrit a modelek, kterých se toto téma týká. Jak tohle oni vnímají? Jak to například vnímají firmy, pro které fotíš produktové fotografie? Řeší klienti s tebou to, jak moc vše bude upravené, nebo je to jen čistě na tobě?
To je různé. Třeba celebrity samozřejmě chtějí vypadat co nejlépe a pomáhám jim k tomu. Někomu víc, někomu minimálně. Ale bez retuše fotka není a díky tomu se ke mně rádi vracejí. Když se fotí reklama pro nějakého obřího klienta, většinou si fotku upravuje přímo reklamní agentura, která na to má vlastní studio. Tam moje práce končí odevzdání surových RAWů. Menší firmy to se mnou neřeší. Znají mou práci, viděli reference, ví co ode mě můžou čekat. Ale i přesto se radši zeptám, jak moc chtějí žehlit apod. Něco jiného je když fotíte reklamu na kosmetiku a něco jiného reklamu na motorku. 🙂
O tom, že mezi komunitou fotografů jsou i tací, kteří si koupí zrcadlovku jen kvůli tomu vidět nahou modelku je asi obecně známé a i ty ses k tomu už vyjadřoval. Mě by ale zajímalo, jak má model/ka takového fotografa rozeznat? Obecně v každém řemeslu je problém v tom, že klient nemusí umět poznat kvalitu (já třeba nepoznám kvalitního automechanika atp.).
Bohužel tento trend je čím dál tím běžnější a toto stigma je nás všech víc a víc. Kdykoli někomu řeknete, že fotíte modelky, automaticky si vás zařadí do šuplíčku minimálně úchyla, v nejlepším případě žádaného sukničkáře jako například mistra Saudka. Z mého pohledu pokud fotograf o modelku projevuje před focením osobní zájem, tahá jí na různá seznamovací kafíčka (aby se jako oťukali a aby si jako sedli, bože!!!), utíkejte od něj pryč. Chápu, že pokud má slečna s nějakým fotografem jít fotit poprvé v životě, může si sama chtít otestovat, zda je to normální kluk nebo nějaký oplzlík. Pokud nějakou takovou bezpečnostní schůzku iniciuje sama pro svůj klid, pak není problém. Vždy ale nějaké veřejné místo a opatrnost. Když se k vám ale dostanou screeny od modelek, kde relativně známý fotograf ze slečny mámí co má zrovna na sobě, co zrovna teď dělá, jakou má ráda polohu a ve finále ji pošle ornitologickou fotografii, jímá mě hrůza v jaké společnosti jsem se to octl a co si o každém fotografovi musí modelky dopředu myslet :-). Také pokud fotograf zásadně odmítá doprovod partnerem na focení, utíkejte. Partner u focení problém není. Nemusí tedy zrovna koukat přímo na focení, ale může sedět někde za rohem abyste se dovolala pomoci. Kdyby na vás koukal, často se budete stydět a přemýšlet, jestli mu něco nevadí a co si asi on o tom myslí a nebudete sama sebou. Na toto téma existuje množství blacklist skupin na facebooku, některé i uzavřené, aby do nich nemohli fotografové, ale jen modelky. Vyplatí se před focením si udělat menší průzkum.
Zní to jako dost nebezpečné prostředí pro modelky. Vylákat jakoukoliv slečnu ven pod záminkou focení může dnes udělat téměř každý. Skoro bych řekl, že je to nebezpečnější než obyčejné seznamky, kde ten prostor pro vzájemné poznání je přeci jenom větší a ta “hra” se hraje jinak. Pro začínající fotografy bez portfolia, to může být dost těžké. Co s tím dělat?
Není to sice nic hezkého, ale bohužel to tak je. Je to prostě způsob, jak kdejaký zoufalec dokáže navázat lstí kontakt s krásnou holkou, která by si o něj v reálu nebo na seznamce ani neopřela kolo. Co dělat? Fotit kamarády, kamarádky, jejich kamarády… Fungovat na doporučení. A tím si portfolio zcela jistě udělá. Nemusí fotit modelky s top mírami a postavami. Krásnou a vkusnou fotku může udělat i svojí vrásčité stoleté babičce.
Osobně pozoruji trend na IG nebo FB, že se fotí prostě jen tak. Fotograf se sejde s modelkou a vyfotí pár fotek. A tohle každý z nich zopakuje alespoň 20krát. Výsledkem toho jsou portfolia fotografů či modelek, kde jsou fotky podobné jako vejce vejci bez hlubšího záměru proč byla fotka pořízena. Často se jedná o TFP spolupráci. Co si o tom myslíš? Je to správný směr jak se dostat třeba tam, kde jsi teď ty?
Focení TFP je super proto, aby se člověk něco naučil, získal grif, rutinu a jistotu v jakékoli světelné situaci. Aby ho pak při komerčním focení nezaskočilo cokoli nečekaného. Sám jsem fotil 3 roky výhradně TFP, než jsem si dovolil vůbec začít po modelce chtít aspoň nějaký symbolický příspěvek na náklady.
Ptám se na to, protože jsem si všiml kauzičky, kterou jsi měl na facebooku. Odkaz na Tvůj článek ke kauze přikládám zde. Ve zkratce šlo o to, že jsi poptával slečny na focení, s určitým počtem sledujících na focení formou TFP. A jedné modelce jsi musel vysvětlovat, jak tato forma spolupráce funguje. Myslel jsem, že tato forma spolupráce je zajímavá především pro začínající fotografy či modelky. Proč zrovna ty chceš trávit čas focením zdarma? Je v tom nějaký postranní byznysový záměr?
Ne všechno, co dělám, dělám s nějakým byznysovým záměrem… 🙂 Často prostě chci zkusit něco nového. Novou techniku, kterou se musím naučit ovládat i poslepu a před klientem netápat, kde se na tom novém blesku zapíná HSS, nové postupy focení, nový styl. Mám třeba vlastní projekt, do kterého potřebuju 12 fakt krásných holek a nechci je platit… Tak kde jinde hledat dobrovolnice na focení? Člověk by měl mít portfolio rozmanité a ačkoli svou dvorní modelku na pokusy mám, nemůžu mít na sociálních sítích fotky stále jedné slečny dokola. Teda mohl bych mít, ale asi by to každého nudilo. Navíc 80% fotek, které fotím pro soukromé klienty ani nemohu zveřejňovat, protože jsou to různé glamour fotky nebo akty pro svého partnera apod.
O jaký projekt se jedná?
Nemluvím teď konkrétně o žádném. Byl to příklad. Konkrétně ale tahle legrace se týkala focení mého nového kalendáře vodopádů.
Ptám se na to záměrně, abychom společně poukázali na to, že TFP nemá být jen o tom, že modelku vyfotíme v lese, potom v plavkách u řeky a následně to zakončíme focením na posteli. A další den to zopakujeme s jinou modelkou. Je výhodou, když má TFP focení daleko promyšlenější záměr?
Někdy ano, někdy ne. Pokud máte umělecké ambice, je potřeba nad fotkou přemýšlet. Ale taky je dobré napřed zvládnout tuhle obyčejnou rutinu, aby pak ten záměr mohl do fotky vstoupit nenásilně a mohli jste ho vyjádřit přesně tak, jak chcete. 80% mých fotek je čistá komerce bez nějakých uměleckých ambicí, přesně v tomhle duchu a také je to nejžádanější focení. Lidé mají stereotypy rádi. A samozřejmě v tom lese a u vody můžete modelku nafotit dobře nebo špatně. A právě trénink ve formě TFP pomáhá, aby ty průšvihy nebývaly.
Dostane se fotograf, který fotí neustále jen slečny v přírodě ke klientům z oblasti gastronomie atd.? Mám tím na mysli, co by takový fotograf měl dělat, aby se dostal ke komerčním zakázkám? Máš nějakou radu?
Myslím, že ne. Sám jsem fotil za svou kariéru jen pár takových focení spíše lokálního charakteru a jen ze známosti. Nemám v tomto oboru žádné výrazné portfolio, nemám na to ani správné propriety (je to fakt věda – různé ty glyceriny na simulaci orosených sklenic, suché ledy, barviva… fakt je toho moc), ani lidi (foodstylisty, top kuchaře apod.). Takové fotky tu dělá jen málo lidí, jedním z nich je třeba Dušan Křístek, což je fakt kabrňák, který foodfoto povýšil na československé scéně na top level. Takže jak začít? Investovat hodně času, peněz i energie, vytvořit si krásné fotky jídel pro prezentaci a oslovit několik menších restaurací, získat referenční zakázky a pak postupem času růst a oslovovat větší a větší hráče na trhu, až vás třeba osloví reklamka s focením pro Mekáč. 🙂
Filipe, dá se i v dnešní době vydělat na prodeji fotografických video kurzů ? Hromady obsahu jsou zdarma ke shlédnutí na YouTube, tak proč by fotografové měli koupit Tvé video kurzy?
Evidentně dá, alespoň v cizině. Podívejme se třeba na Seana Archera, který jede pořádné bomby. Prodává tutoriály, akce, nestojí to vůbec málo. Moje kurzy jsou pro lidi dobré v tom, že jsou česky a polopaticky vysvětlené. Mnoho lidí v ČR například ví, co by s fotkou potřebovali udělat, ale netuší jak to na youtube najít, protože neznají odbornou terminologii.
Veškeré know-how předávám opravdu jednoduchou a snadno zapamatovatelnou formou, vše vám názorně ukážu, tohle slibuješ že naučíš fotografy na svých workshopech. Nebojíš se, že si takto vychováš konkurenci? Opravdu lze tvé know-how, které jsi budoval přes 15 let předat během 4. hodin?
Nikdo neslibuje zázraky. Ale pokud se naučí ten postup, který si kupující může na té konkrétní fotce vyzkoušet a zažije si to, může ho použít v jakékoli jiné fotce. Praxe je samozřejmě důležitá a také trénink oka. Berme to tak, že prostě někoho posadíme poprvé v životě do závodního auta, ukážeme mu na okruhu správnou stopu a pak už ho musíme nechat jezdit a jezdit. Pokud bude mít talent, bude zrychlovat. Pokud ne, rozseká se ve třetím kole a už toho nikdy nesedne. Moje výhoda je už jistá zaběhlost na českém trhu a množství referencí. Firmy si raději zaplatí někoho, kdo má za sebou hodně focení a jistý kvalitativní standard, než dávat příležitost novému člověku bez zkušeností, byť s hezkými fotkami.
Filipe, kde ty ses naučil všechny své Photoshopové dovednosti, které teď předáváš dál skrze kurzy?
Léta pokusů a omylů a ke konci už samozřejmě taky vyzobávám to důležité z youtube, protože i retušování se stále vyvíjí, jsou nové a nové tools v Photoshopu, které urychlují práci. Mám prostě takový ten dar (nebo spíš praxi), že když se podívám na nějaký 30x zrychlený sestřih retuší nějaké fotky od nějakého světově známého fotografa, nemusím koukat jak co udělal, ale vidím třeba že teď tomu celému přidal kontrast, teď stáhnul jasy, teď udělal frekvenčku… Tyhle postupy už prostě znám nějaký ten pátek (jak jsem říkal, 22 let grafiky pro média). A v podstatě člověk takhle okouká všechno co potřebuje. Pak můžete uspokojit lidi, kteří po vás chtějí požadavky typu: „Hele víš jak má ten Woelfel takový ty krásný barevný fotky se světýlkama a barvičkama, to bych hrozně chtěla“ … Tak se prostě kouknete jak to vypadá a nějak se k tomu za pár hodin laborací dostanete no… 🙂
Díky video kurzům, které si mohou lidé koupit online sis vytvořil zajímavý pasivní příjem. Investuješ čas a finance ještě do něčeho? A co fotobanky, máš s nimi zkušenosti?
S fotobankami zkušenosti nemám a do ničeho pasivního zatím dál investovat čas nehodlám. Ani dotočení dalších videokurzů. Myslím, že jsem už ukázal až dost. 🙂
Jak tvé podnikání ovlivnilo koronavirové období? Pomohl ti pasivní příjem?
Právě to byl důvod, proč jsem ta videa s retušemi vůbec udělal. Samozřejmě se mě krize dotkla a 2 měsíce bez focení mi sundalo příjem o několik nul. Díky kurzům jsem nemusel nikde škemrat o odklad splátek apod. 🙂
Kurzy jsou bezpochyby parádní způsob, jak si zajistit pasivní příjem. Znáš ještě další způsoby, které fungují a kde se dá vybudovat slušný pasivní příjem?
Nic jiného pasivního, kromě toho focení pro fotobanky, mě v tuhle chvíli nenapadá. Ale to mě osobně by absolutně nebavilo.
Udělal bys před tímto obdobím něco jinak?
Asi ne. Nedalo se tomu nijak předcházet.
A co teď Filipe, jaká je poptávka po fotografech? Někteří fotografové dokonce snižují své ceny, aby podpořili jak své příjmy tak i ostatní podnikatele. Jak tohle vnímáš ty?
Tohle se mi osobně neděje. Musím zaklepat. Samozřejmě jsem díky koronaviru přišel o dost peněz, ale postupně se vše dohání a kšefty, které byly nasmlouvané na tu dobu, se fotí teď jen s dvouměsíčním odkladem a do toho jsou i nové. Projekty jako je focení se zvířaty jedou stále stejně, možná dokonce i líp než před krizí. Workshopy se kupují také skvěle. Například na ten nejbližší v továrně je už jen pět volných míst z patnácti. Těch deset se prodalo během dvou dnů.
Ptám se na to zčásti i proto, že slovenský fotograf, který si říká Kvetografista, v rozhovoru pro PojdFotit.cz uvedl, že nemá žádné klienty. Je ve světě fotografie natolik těžké uspět i pro tak nadaného fotografa? Co si o tom myslíš?
Má krásné fotky, ale je to to, o čem jsem mluvil. Lidé chtějí spíš prvoplánové fotky. Komerci. On to jede spíš přes art, což je krásné, ale bohužel za umění se u nás neplatí dostatečně. Stačí se podívat na reklamy kolem sebe. Billboardy, plakáty… Žádnou uměleckou pecku tam nenajdete. Je to jen dobře (a kolikrát ani ne) odvedená řemeslná práce. Se svými fotkami by měl daleko větší úspěch třeba ve Francii nebo Rusku. Tam se umění bere úplně jinak než u nás a lidé jsou za něj ochotni platit až nesmysly.
Čteš to, Kveto? Filipe, a nechceš ty Kvetografistovi dělat agenta? Aby som mohol žiť z fotenia, potreboval by som agenta, ktorý by robil obchod 😀 .. ak tu nejaký je, tak prosím 🙂, takto Kveto vyzval všechny čtenáře. 🙂
Sám bych potřeboval agenta, ale v tom mém oboru… Tlačit do agentur mou práci, aby o mě měli povědomí. 🙂 Já obecně mám taky obrovský problém v tom, vnucovat se klientům. Kveto si může udělat výlet na měsíc do Paříže a zkusit tam přes místní weby nabízet svoje focení. Třeba se vrátí s nějakým tím eurem v kapse… nebo taky ne. 🙂 Všechno je kromě talentu taky o náhodě a ostrých loktech.
Řekni nám něco o této fotce Filipe.
Prostě jsem si tak nějak koupil foťák a zkoušel fotit, protože jsem potřeboval nějaké ilustrace do časopisu, který jsem tehdy dělal. Měl jsem měsíční budget na úplně obyčejné fotky, které jsem se rozhodl si fotit sám, než je nakupovat z fotobank. Po nějakém čase jsem zkusil fotit i nějaké lidi. Manželka mi tehdy přivedla na focení naši společnou kamarádku a já se svým drahým Canonem 300D zkoušel něco vykouzlit. Na stěně zmačkaný hadr na dvou hřebíkách, před sebou dvojhalogen 2x 500W z OBI, který víc topil než svítil, s kusem pauzovacího papíru jako difuzní vrstvou, který nám po 20 minutách začal černat a smrdět, že jsme málem vyhořeli… Idylka. Modelka zpocená po 5 minutách, já taky. Fotky byly žluté, protože jsem netušil, co znamená vyvážení bílé a proč ten halogen sakra svítí tak žlutě. Z JPGu se s tím nedalo skoro nic udělat tak jsem to tak nechal. Dneska je to k úsměvu. 🙂
Ve svých 42 letech jsi Filipe nafotil nespočet krásných žen a mnohdy na sobě neměli ani kousek látky. 🙂 Jak na tvoji práci reaguje Tvá žena či přítelkyně?
Všechno je vždycky o důvěře. Kdo vás má znát víc, než vaše partnerka? Pokud o vás ví, že prostě nejste žádný úchyl, pak se nemá čeho bát. Já vždycky říkal: „Klidně se mnou pojď na focení, koukni se jak to probíhá…“. Nikdy se tak nestalo. Bylo mi důvěřováno. 🙂
Anička Krutská, v rozhovoru pro PojdFotit.cz poradila modelkám jako prevenci pro klidný vztah seznamovat své partnery s lidmi, se kterými tvoří. Musím se tě zeptat, zda už jsi měl někdy problém s partnerem modelky, která Aničky radu nevyslechla? 🙂
Neměl. Naopak mi jejich přítomnost vůbec nevadí. Pokecáme, vysvětlím mu, že se nemá čeho bát a je klid. Na další focení s toutéž modelkou už ani nepřijde.
Ve tvých referencích najdeme značky jako O2, Philips, Harley Davidson, Jaguar, Heineken, Mall.cz atd.. Pokud zavzpomínáš, jaké focení byl tvůj největší zážitek a naopak, co byl totální propadák a proč? 🙂
Největší zážitky mám vždy spojené s cestováním do míst, kam bych se nikdy nepodíval, nebýt mé práce. Zaválo mě to tedy pracovně na měsíc na Miami, na týden do Číny, na několik krásných jachet v Toskánsku, na Kypru, nespočet přímořských focení v Chorvatsku, Polsku na poušti (kde děláme dokonce v září již druhý workshop, ale třeba i 14 dní v Nepálu, kde jsem vyfuněl až pod Annapurnu a fotil tam místní kulturu, pro českého importéra nepálských komodit. Největší průser byl ten, když jsem si před pár lety dal do servisu foťák a byl mi v rámci nějakého programu pro profesionály zapůjčen náhradní, ale na focení se ukázalo, že má zaseklé kolečko na ovládání clony, takže jediné čím se dalo hýbat byl čas a ISO… Zakázka asi za 50 tisíc, produkce obrovská… Pěkně jsem se tam zapotil… No, ale nějak se to zvládlo a klient nic nepoznal. Dodnes mě z toho ale vstávají vlasy hrůzou.
Uff, i mě jde husí kůže při představě, že se mi tohle stane. Kdo tento program pro profesionály provozuje? Řešil jsi to s ním?
Canon CPS. Mám platinovou kartu (tu nejvyšší) a slibují půjčení náhradní techniky při poruše i mimo záruku. Mě na foťáku odešel hledáček. Prý takovou závadu nikdy neviděli. V AVH servisu mi místo mé 5DSR dali 5D MKII, s tím že nic lepšího tam není. Trochu jsem prskal, ale vzal jsem si ji. Dopadlo to takhle… Přišel jsem tam pak nadávat a ptát se co mám dělat, že zítra mám další focení. Vytáhli ze šuplíku starý 1Ds, asi 8 Mpx vraždu s tím, že už mají jen tohle. To už jsem šel fakt do kolen. Ten foťák se prodává v bazarech asi za 2 tisíce. Naštěstí šlo o moje vlastní promo fotky na focení s liškou a byly jen na web, takže jsem si ho holt vzal. Na lokaci, na kterou jsem jel 100 km, mi po deseti snímcích foťák zdechnul na low battery. Před focením samozřejmě nabitá na 100%. V AWH mi při vracení brečeli, že jim to je líto, že opravdu Canon žádali o nějaká náhradní lepší těla, ale marně. Volal jsem tedy do Canonu, celou situaci tam popsal nějakému vysoce postavenému řediteli, který mi vysvětlil, že kdybych byl profesionál, tak mám 2 těla a nemusím si půjčovat. A že celé CPS není žádný jejich závazek, ale jen dobrá vůle. Takže jsem si týden na to šel koupit Hasselblada a od Canonu jsem si na dlouhou dobu odpočinul. Chápu, že to je jen jeden člověk a značka jako taková je prostě super, ale v tu chvíli mě to tak naštvalo, že jsem prostě chtěl celý tenhle systém prodat a jít k Sony. Nakonec se to nestalo.
Abychom lidem přiblížili trochu i to pozadí jak vše s tebou probíhá, prozraď nám, když tě osloví například Philips s poptávkou po focení, jak postupuješ?
Philips vás ohledně focení samozřejmě neosloví. Osloví vás reklamní agentura, která zastupuje český a pro toto focení i celosvětový Philips se sídlem v Holandsku. Požádají vás o kalkulaci na focení dle jejich specifikací a když se jim cena zdá přijatelná, jdete fotit. Pokud se jim nezdá, jsou dvě možnosti. První je, že stojí přímo o vás a pak s vámi začnou o ceně jednat, druhou je ta, že řeknou díky a dají to někomu levnějšímu.V případě, že se fotí, máte buď na starosti celou produkci včetně castingu modelek. To se tak často nestává. Většinou jen přijedete s asistentem/asistenty na focení, rozbalíte techniku, přivítáte se s art direktorem reklamní agentury a většinou jedním nebo dvěma zástupci klienta (art director, marketing manager apod.). Máte již dopředu vyřešený storyboard (takový komiks, který vám dodá reklamka) a moodboard (hromada referenčních fotek, které ukazují, jaké světlo a náladu má fotka mít). Vy si podle toho postavíte scénu, modelka je již připravená a nalíčená dle požadavků klienta a jde se fotit. Po focení se pěkně rozloučíte, sbalíte si fidlátka a jedete domů k počítači. Vygenerujete náhledy fotek a pošlete do reklamky. Oni s klientem vyberou výsledné fotky a ty jim pošlete v plné palbě v RAWu. Oni si vše zkontrolují, jestli to je správně ostré apod. a v případě, že je to všechno OK, napíšou ať jim pošlete fakturu… Hotovo, děkujeme, přijďte zas… 🙂 Po 2 měsících pak najednou někde na webu nebo billboardu apod. vidíte vaše fotky nějak upravené, nebo třeba i skoro syrové… a jste hrozně hrdí, že na VAŠI fotku koukají lidi na celém světě, i když u ní není podpis. 🙂
Co by se stalo, kdyby fotky nebyly podle klienta těchto rozměrů v pořádku?
Bojím se na to pomyslet a nikdy se mi to chválabohu nestalo. Asi by se focení muselo s celou produkcí opakovat a byl by to můj konec pro tuhle firmu ale i pro agenturu, která samozřejmě zastupuje takových klientů víc a fotit přes ně nemusím jen jednoho klienta. O tom, že všichni zástupci těchto agentur jsou relativně malá komunita a že by se to lavinově šířilo, o tom není třeba mluvit. Ono takové focení není fakt žádná sranda a je to kromě relativně dobrého příjmu i obrovská zodpovědnost a stres. To mi vlastně připomnělo ještě jeden super zážitek při focení, který možná trumfuje ten nefungující foťák od AWH. Při focení pro Ondrášovku mi došla paměťová karta. Dal jsem novou, fotil jsem dál. Na konci dne si klient chtěl jen tak prohlédnout fotky, aby se pokochal. Ukázal jsem mu tedy fotky z karty, která byla ve foťáku a pak přehodil karty, abych mu ukázal fotky na té první. Foťák na mě zahlásil “nenalezen žádný snímek”… Nepomohlo nic, restart foťáku, vyndání a zandání karty… Tak vyklepanou hodinu, než jsem dojel domů, jsem nezažil mockrát v životě a letěl jsem autem po Praze tak rychle, že kdyby mě chytli policajti, asi by mi sebrali i rodný list. Ta chvíle nejistoty byla fakt ukrutná. Naštěstí v počítači v software od SanDisku se karta probrala a fotky jsem z ní dostal. Od té doby už na podobná focení vozím 4 karty a vždy fotím na 2 současně. A tahle samozřejmě letěla do koše, i když se tvářila, že jí nic není.
Mnohým fotografům chodí poptávky po focení, kde je ale příliš nízký rozpočet, avšak, byla by to zajímavá reference. Co v této situaci doporučuješ dělat?
Před 5 lety jsem se dostal do užšího výběru mezi 3 fotografy na focení nového top modelu jedné prémiové německé automobilky. Byla poptávka po 30 fotkách v ateliéru. Exterier, interier do katalogu a na internet. Celosvětové užití na 3 roky. Cena v Německu za takové focení by byla asi půl milionu. My tady jsme levnou pracovní silou pro celou západní Evropu. Cena u nás by tedy byla kolem 250-300 tisíc. Zkusil jsem tedy 250 a za týden mi došla odpověď od manažera, že mi to původně málem dali, ale pak jeden fotograf to focení nacenil na 30.000 Kč… A dali to jemu. Naštěstí mi neřekli jeho jméno a nebudu se pídit po tom, kdo si tohle focení přidal za 30 tisíc do referencí… Musel bych mu asi dojet jednu natáhnout. Takhle se v Česku zabíjí fotografický byznys.
Jsou foto projekty, které bys fotit nechtěl?
Musel jsem odmítnout focení charitativního kalendáře onkologicky nemocných dětí se zvířaty. Já bych se tak klepal, že bych asi nevyfotil ani jednu ostrou fotku. Tohle téma mě tak dostává, že ačkoli chápu přínos téhle věci, musel jsem to posunout na někoho jiného. Já bych se tam složil a měsíc pak nespal.
Filipe, na čem teď pracuješ?
Právě jsem si odskočil od retuší porce fotek se zvířaty, do toho dlužím fotky Inně Puhajkové, mám před sebou spolupráci s výrobcem zdravotních matrací a postelí na míru, natáčení reklamy na sprchové celotělové fény (ano, občas i natáčím), do toho připravuji dva úžasné workshopy, jeden glamour/akt v továrně a druhý fashion/glamour/akt na poušti v polské Lebě. Oba najdete na www.fotokurzy-fm.cz. Oba budou ve spolupráci se značkami Sigma a Godox, jejichž jsem ambasadorem, tudíž bude možnost si v ceně kurzu vyzkoušet tuhle špičkovou techniku. A aby toho nebylo málo, stále tvořím grafiku pro časopisy Zbraně & Náboje, DIAStyl a asi 3 měcíce intenzivně spolupracuji s novým českým výrobcem respirátorů GOOD MASK, pro které fotím, točím a dělám veškerou grafiku (od obalů přes návody, produktové listy apod.). A do toho se snažím dofotit svůj nový autorský kalendář 2021 – spojení nejhezčích českých vodopádů a krásných modelek. Jsem zvědav, kolik plagiátů se vyrojí, protože už mi pár lidí psalo, že super nápad, že si to taky zkusí nafotit. 🙂 Snad ten můj poznáte… 🙂 Zkrátka práce nad hlavu.
Co bys poradil začínajícím fotografům?
Foťte to, co vás baví. Kašlete na negativní kritiku. Berte si k srdci jen tu konstruktivní, od lepších než jste vy. Mějte své vzory a buďte na modelky hodní. Vaše pověst je jen jedna. 🙂
Je něco, co bys chtěl vzkázat na závěr?
Děkuji všem za pozornost, snad jsem vás neunudil. Díky i portálu PojďFotit.cz za to, že se v téhle nelehké době snaží zprostředkovat komunikaci mezi modelkami a fotografy a přeji vám, abyste si udrželi svůj standard a nedopadli časem jako konkurence, ze které všichni hromadně odcházejí právě z toho důvodu, že víc než 50 % všech „fotografů“ jsou tam jen úchylové s foťákem.
Děkujeme! A díky pěkně za rozhovor.
